H. Ch. Andersen: Šťastný Per. Ivan Trojan čte z novely slavného dánského pohádkáře

Takřka ve všech svých textech odkazuje dánský pohádkář Hans Christian Andersen k vlastnímu životu. Platí to o pohádkách, divadelních hrách i o románech. Od prvního s názvem Improvizátor po posledního Šťastného Pera jsou příběhem umělce, který se ze dna společnosti vyšvihl až k jejím vrcholům.

Příběh o šťastném Perovi psal Andersen ke konci života. Vrátil se v něm k vlastnímu dětství a snům. Perovi dal prožít osud, jakého se jistě chtěl sám jako dospívající hoch a pak už začínající autor dočkat, život slavného pěvce a hudebníka. Proto je v něm Per šťastlivcem, jemuž od samého, třeba chudého dětství nahrává náhoda i dobří lidé. Dílo prostupuje vlídné hřejivé ovzduší a lidé, s nimiž má Per vztah důvěrného srozumění. Je to svět procítěný skrze vzpomínky z dětství, skrze kupecké dvory, truhly, punč i mašle, ale také skrze vědomí, že bez práce žádní pečení holubi do úst nelítají.