GRAND festival smíchu

26. únor 2005

Od neděle 13. 2. je jasné, ve kterém městě žijí nejveselejší lidé, protože právě u nich se zrodila Komedie roku 2004. Rozhodla tak odborná porota GRAND festivalu smíchu, který se letos již popáté konal ve Východočeském divadle v Pardubicích. A které že město, a díky které inscenaci je tím šťastným a veselým? Z Pardubic si odvezlo do nedalekého Hradce Králové svoji cenu Klicperovo divadlo za Morávkovu inscenaci Prodané nevěsty.

Nyní mi však dovolte provést vás festivalem krok za krokem, abyste měli představu, v jaké konkurenci Prodaná nevěsta vyhrála. Jako tradičně byl program festivalu sestaven ze soutěžního programu a z programu doprovodného. Soutěžní program se konal vždy po večerech, a to od neděle do neděle, vždy po jednom soutěžním představení. Celý program by se pak dal rozdělit na tři části podle typu inscenací.

Nejvýraznější byla netradiční zpracování klasických her. První v této skupině byl Poprask Jihočeského divadla České Budějovice. Klasická Goldoniho komedie byla s vtipem a nápaditostí přenesena do současné prádelny, v níž se obchoduje s bílým práškem - pochopitelně pracím. V prádelně se pere špinavé prádlo, špinavé peníze a nakonec se v ní perou i lidé. Inscenace byla tak povedená, že se dostala do užší nominace studentské poroty, sestavené ze studentů divadelní vědy FFUK, leč nevyhrála. Další byla Prodaná nevěsta Klicperova divadla, která se u studentů dostala též do užšího výběru, a jak již bylo řečeno, u odborné poroty, sestavené z renomovaných kritiků, nakonec vyhrála. Netradiční zpracování bylo však tradiční pro Vladimíra Morávka. Na základě banálního příběhu vystavěl desítky mikropříběhů jednotlivých postav a každý z nich nasytil spoustou drobných detailů, z nichž se nakonec vystavěl kompaktní celek komedie o každém z nás. Třetí zdařilou a netradiční inscenací klasiky byla Scapinova šibalství Moravského divadla Olomouc. Na této inscenaci byl zajímavý nejen rámec, kterým se z inscenace stal sen režiséra, ale především herectví, jaké se na českých scénách jen tak nevidí - plnokrevné a energické. Tuto část zakončuje Sluha dvou pánů Slezského divadla Opava, který byl netradiční tím, že z Goldoniho udělal nezáživné a nudné představení plné zbytečně vulgárního až fekálního humoru.

"Sluha dvou pánů" Slezského divadla Opava

Druhou částí byly situační komedie. Jednak to byla Habaďúra Divadla Na Fidlovačce, podařená inscenace nezdařilé hry plné situací, z nichž se mnohé navzájem popíraly. Dala však vyniknout Petru Rychlému natolik, že dostal cenu odborné poroty za mužský herecký komediální výkon. Druhou inscenací této skupiny pak byl Cyrano v Buffalu domácího pardubického souboru. Komedie z divadelního zákulisí pobavila jak situacemi, tak hereckými výkony, leč na cenu to nebylo.

Třetí skupinu tvoří jediná inscenace, která byla ojedinělá, a snad i proto získala největší počet cen. Byla to Princezna Sylvestrie aneb Zápas o nevěstu Loutkového divadla Radost z Brna. Tato inscenace, spojující loutkové divadlo (hrané pro dospělé - již tento fakt zasluhuje ocenění) a operu, získala cenu diváků, cenu studentské poroty a Sandra Riedlová si odvezla cenu za ženský herecký výkon. Inscenace naplněná spoustou výborných scénických vtipů, a to loutkových, činoherních i operních, byla právem oceňována smíchem, potlesky a nakonec i cenami.

Jak mi řekla dramaturgyně festivalu Jana Uherová, všem se zde hrálo lépe než na domácích scénách. Za pět let existence festivalu se totiž již vytvořilo v pardubickém publiku cosi jako "komediální diváctví" - divák jdoucí na festival smíchu je naladěn na to, chytat z jeviště vtipy, špílce, gagy a jinotaje, a chytá je s otevřenou náručí. I proto je již nyní jisté, že i v příštím roce se do Pardubic festival smíchu vrátí.

"Princrezna Sylvestre aneb Zápas o nevěstu" - soutěžní komedie  divadla Radost z Brna

Stalo se již tradicí, že téměř každý festival má svůj doprovodný, či chcete-li, off-program. Jinak tomu není ani u GRAND festivalu smíchu. Vzhledem k tomu, že do soutěžní části se mohou probít pouze soubory zřizované městy a jedině s inscenacemi premiérovanými v loňském roce, zbývající komedie hodné pozoru pardubických diváků se musely spokojit s odměnou sice největší, leč nevystavitelnou - diváckým smíchem a potleskem.

Letos poprvé se doprovodného programu zúčastnily i zahraniční soubory. Polský Teatr Ludowy přivezl situační komedii Báječná svatba, která pobavila, ale nepřekvapila. Druhým zahraničním souborem bylo amatérské Divadlo Paľa Bielika, který spíše překvapil tím, že nepobavil. Zbylý doprovodný program však rozhodně pobavil a potěšil. Paradoxně nejvíce asi pobavili ostravští konzervatoristé představením Jeho urozenost pan měšťák aneb Cirkus Moliére. Neuvěřitelné množství nápadů, gagů a především mladé herecké energie, kterou ostravští nabili své představení, by mnohým souborům ze soutěžního pořadu stačilo na deset inscenací. Z velkých představení je pak třeba zmínit ještě Top dogs brněnského HaDivadla, které ukázalo směšnost a frázovitost našeho světa. Záměrně píši, že z velkých představení, neboť zbylé inscenace hodné zaznamenání byly spíše komorní.

Byly to jednak Veselé písně o smrti, v nichž své osobité šansony osobitě uvedla Ester Kočičková, dále Tisíc a jedna vášeň z pražské Violy, která spojila několik Čechovových aktovek ve skvěle zahrané představení, a v neposlední řadě Jsem z toho Woody Allen, v němž tré budějovických mladých herců s vtipem a grácií scénicky přečetlo několik Allenových textů.

Na programu byla i komedie "Habaďúra" v režii Tomáše Töpfera

A protože smích patří i dětem, jsou již tradičně součástí festivalu dopolední pohádky. Letos to byla zdařilá variace na balet Labutí princezna Docela velkého divadla Litvínov, prapodivně nedotažená pohádka Guliver v Maňáskově Divadla Rozmanitostí z Mostu a hravé a barevné Dvě pohádky se zvířátky Studia Apropásek z Prahy.

A tak se malí i velcí bavili celý týden, a dá-li pánbůh a magistrát, za rok se smích do Pardubic vrátí zpět. I když vzhledem k pardubické dramaturgii smích asi Pardubice nikdy neopustí.

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.