Glenn, David a Lemmy. Odkaz tří rockových ikon je stále živý

14. červenec 2017

Loni odešla trojice rockových matadorů – Glenn Frey, David Bowie a Lemmy Kilmister. Jejich odkaz připomíná Michael Kyselka v páteční Čajovně.

Lyin’ Eyes, oči, které lžou, kapela napsala ve svém oblíbeném baru v Los Angeles, kam chodily krásné ženy vdané za bohaté starouše. Jedna taková, obzvláště půvabná, jednou vstoupila a několik kroků za ní její přídomek.

Kapela se napůl smála, napůl divila a Glenn Frey si neodpustil poznámku: „Podívejte, ani se nesnaží skrýt ty prolhané oči!“ Bylo jasné, že slogan pro budoucí hit je na světě a kapela požádala barmanku, jestli by neměla ubrousek a tužku. Sestavit zbytek textu už pak byla brnkačka.

Eagles se podobně jako například Beatles, Hollies anebo C,S,N & Young proslavili svými harmoniemi. Hlavní zpěv obstaral vetšinou právě Glenn Frey anebo bubeník Don Henley. Koukněte na video k další Freyově hitovce Tequila Sunrise.

Rozsah repertoáru Davida Bowieho byl snad vůbec nejširší v rockové historii. Od šansonů Kurta Weilla přes folkové začátky, houpavé funky (například píseň Fame, ze které si vypůjčil basovou linku Marilyn Manson) až k mrazivým baladám na poslední desce Blackstar, o zadumaných orchestrálkách v období desek Heroes a Low ani nemluvě.

Autorem písně, kterou v Čajovně slyšíme hned po ukázce z rozhovoru pořízeného v Holandsku, je Ron Davies, jeden z velkých idolů raného Ziggyho, stejně jako třeba Bob Dylan a Lou Reed.

Z působivých videoklipů stojí za zhlédnutí například Where Are We Now režiséra Tonyho Ourslera. David tehdy překvapil své fanoušky, když píseň „bez varování“ uveřejnil na webu ke svým šestašedesátým narozeninám.

Lemmy Kilmister, praotec i kmotr heavy metalu v jedné osobě. Když odcházel z kapely Hawkwind, bylo to také proto, že miloval amfetaminy, zatímco ostatní se spíše věnovali tripování na LSD. Poslední psychedický výlet Lemmy podnikl v roce 1975, když si založil svoji novou skupinu – Motorhead, což v anglickém slengu znamená speedfreak, do češtiny bychom přeložili asi jako „amfeťáková hlava“.

Přestože v kombinaci s whiskey se jednalo o drsný a nezdravý životní styl, Kilmister nahrával jednu desku za druhou, na kolegy i žurnalisty byl slušný a přívětivý. Jak ostatně vidíme při jeho posledním interview, jehož část uslyšíte také v Čajovně.

autor: Michael Kyselka
Spustit audio