Giovanni Boccaccio: Dekameron. Zima daruje messeru Francescovi svého koně a dostane za to povolení promluvit s jeho paní

27. srpen 2014
03117730.jpeg

On-line do úterý 2. září 2014

Boccacciův svět je už svět vyvázaný z teologického rámce a je otevřen náhodě, je to svět podivuhodně svobodný, individuum je v něm odkázáno na své smysly a na svou inteligenci. Smysly činí z člověka stálého hledače lásky, od nižších poloh tělesného uspokojení až k polohám citu, v němž nechybí vznešenost a tragika.

Dekameron je Boccacciovým vrcholným dílem. Soubor sta prozaických novel spojuje jednotící rámec vyprávění o sedmi mladých paních a třech mladících, kteří se setkají v době florentského moru roku 1348, a aby unikli smrtelnému nebezpečí, odeberou se na venkov, kde si po deset dní vyprávějí příběhy na rozmanité náměty.

Značná část novel Dekameronu je vystavěna na námětu erotickém, neboť nevylučování pozemské lásky ze života člověka je důsledkem celistvého pojetí lidské přirozenosti jako hodnoty neodporující Božím či mravním přikázáním.

Zdánlivá nepřítomnost morálky v Dekameronu je tak vlastně vyjádřením morálky nové, renesanční (výrazem jejího střetnutí s etickými normami středověku jsou satirické prvky v četných příbězích na námět erotického života duchovenstva).

Sám Boccaccio cítil nutnost hájit se proti nařčením z přílišné nevázanosti: roku 1373, tj. dva roky před smrtí, se pak dokonce v záchvatu kajícnosti Dekameronu zřekl v dopise M. Cavalcantimu.

V českém prostředí se jednotlivé novely Dekameronu objevují v období renesančního humanismu, s nástupem protireformace zájem ustupuje, až pak nový zájem o Dekameron začíná na sklonku 19. století.


Účinkuje: Pavel Soukup

Autor: Giovanni BoccaccioPřeklad: Radovan KrátkýPřipravila: Blanka StárkováRežie: Michal Pavlík