Gert Hofmann: Zpráva o moru v Londýně. Podle výpovědí tamních občanů, kteří na něj hynuli od května do listopadu L. P. 1665

20. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Velký londýnský mor, 1665–1966

Jak zranitelná je lidská civilizace, si často neuvědomujeme, dokud nepřijde rána, která nás připraví o dosavadní jistoty... Poslechněte si Hofmannovu Zprávu o moru v Londýně, již na Vltavě uvádíme v rámci Hry pro pamětníky. S výjimkou reprízy v roce 2007 nebyla inscenace po roce 1989 v rozhlasovém éteru ke slyšení, nyní bohužel může působit až nepříjemně aktuálně. On-line po dobu jednoho týdne po odvysílání. 

Účinkují: Jiří Adamíra, František Smolík, Vlasta Jelínková, Libuše Havelková, Rudolf Pellar, Soběslav Sejk, Vladimír Švec, Bedřich Prokoš, Jana Drbohlavová, Karel Beníško, Josef Větrovec, Otomar Korbelář, Julie Charvátová, Miroslav Doležal, Čestmír Řanda, Zdeněk Ornest, Vladimír Leraus, Jaroslava Adamová, Josef Patočka, Josef Vinklář, Jaroslav Kepka, Ludmila Roubíková, Karel Hlušička a další
Dramaturgie: Karel Gissübel
Překlad: Jan Tomek
Zvukový mistr: Radislav Nikodém
Režie: Jiří Horčička
Natočeno: v roce 1969
Velký londýnský mor, 1665–1966

Povědomí o tom, že období bezpečí a prosperity netrvají věčně, měli naši předkové mnohem silnější než my. Smutnou zásluhu na tom jistě měly i morové rány, které v Evropě opakovaně decimovaly populaci až do 18. století. Jednou z významných epidemií černé smrti byl i velký londýnský mor v letech 1665–66, na který zahynulo na 100 000 z tehdejších 450–475 000 obyvatel města. Nákaza se do londýnských ulic rozšířila z doků, kam ji přivezly nizozemské lodě. Přes zimu se nemoc objevovala jen málo, ale s nástupem teplého jara a léta propukla epidemie v plné síle. Král Karel II. se svým dvorem město záhy opustil a to se proměnilo ve smrtící past především pro nejchudší obyvatele.

Mrtvé neměl kdo pohřbívat

Obraz lidského společenství vydaného postupné zkáze zachytil v rozhlasové hře Zpráva o moru v Londýně německý dramatik Gert Hofmann. Buduje ji jako mnohohlasou mozaiku složenou z výpovědí lidí, kteří popisují život ve městě – od prvních zpráv o nemoci, které magistrát zlehčoval, přes přibývající kříže na dveřích domů s nakaženými, až po neprodyšné uzavření města, kde bylo tolik mrtvých, že je neměl kdo pohřbívat.

František Smolík v rozhlasovém studiu

Scénář Gerta Hofmanna počítá s desítkami postav, několika sbory a orchestrem a klade na rozhlasové tvůrce hraniční nároky. V Českém rozhlase nemohl text najít povolanějšího režiséra než Jiřího Horčičku, který ve spolupráci s dramaturgem Karlem Gissübelem, zvukovým mistrem Radislavem Nikodémem i všemi herci, vytvořil mimořádně působivý rozhlasový tvar, dodnes udivující svou přesností i emocionalitou.

02593782.jpeg

V rozhovoru, který s režisérem po premiéře na stránkách Divadelních novin vedla Olga Srbová, Jiří Horčička o inscenaci mimo jiné řekl:

„… Hofmann počítá s obrovským ansámblem účinkujících: potřebuje minimálně 60 sólistů a 20 druhů různých mužských, ženských a dětských chórů (on sám Zprávu o moru charakterizuje jako hru pro sbor a sólové hlasy) a rozsáhlý orchestr symfonického charakteru. Rozhodl jsem se jeho požadavky nerespektovat doslova a poněkud – a na některých místech výrazně – je změnit. … Západoněmecký režisér Heinz von Crammer prý Hofmannovu hru inscenoval téměř jako operu a její realizaci založil na stereofonní bázi. Znamená to, že silně akcentoval hudebně výpravnou složku inscenace. … Naše pojetí bylo jiné. … Hudební a zvukové elementy byly v našem pojetí zcela podřízeny slovnímu vyjadřování a potřebám slovního jednání. …“

Spustit audio