Germaine Acogny: Nesmíte nechat věk, aby zvítězil nad vaším tělem!

7. červen 2018

Ke svým kořenům se ve svém sólu nazvaném A un endroit de début vrací senegalská tanečnice Germain Acogny. Toto představení je součástí Tance Praha. Na inscenaci spolupracovala s režisérem Mikaëlem Serrem. Germaine Acogny je považována za matku současného afrického tance. Ve své pedagogické i tvůrčí praxi propojuje tradici s moderními přístupy.

Letošní ročník festivalu Tanec Praha tematizuje věk, nebo spíše klade důraz na myšlenku, že na věku nezáleží. Jak vnímáte otázku věku a stárnutí ve vztahu k tanci vy?

Tanec je silnější než politika, říká senegalská tanečnice Germaine Acogny

ermaine Acogny

K osobním kořenům i k dialogu africké a evropské kultury sestupuje v choreografii Somewhere at the Beggining senegalská tanečnice a choreografka Germaine Acogny.

Když jsem byla mladá, pořád jsem tančila. Pohyb mi nečinil žádné obtíže, šlo to snadno. Mohla jsem si dovolit odpočívat a klidně i dva měsíce netrénovat, a i přesto jsem byla schopna bez problémů zatančit celé představení. Měla jsem neuvěřitelnou energii. A jednou mi můj přítel – skvělý tanečník – poradil, že když tančím, nesmí být vidět mé tělo, ale moje duše. Tehdy jsem netušila, o čem to mluví, měla jsem totiž pocit, že své tělo nikdy neupřednostňuji.
Po nějakém čase jsem se stala ředitelkou školy Mudra, kde chtěl Maurice Béjar uvést Stravinského Svěcení Jara. A já mu tehdy říkám: „Podívej se tady na tu tanečnici, má dokonalou postavu, je krásná, ta by mohla tančit v hlavní roli.“ A on mi na to řekl: „Ne, ty budeš tančit hlavní roli“. A to mi tehdy bylo 35 let. Z projektu nakonec sešlo. Nicméně další příležitost přišla, když mi bylo sedmdesát a Olivier Dubois mě oslovil pro jeho autorské pojetí Svěcení jara. Byla to úžasná výzva pro nás oba. Zkoušky byly ale náročné a po premiéře se dostavily problémy s koleny. To byl pro mne impulz, abych vztah ke svému tělu přehodnotila. A výsledek je ten, že každý den cvičím, chodím na dlouhé procházky na pláž, medituji a trénuji. Vidíte, stále tančím a stále vystupuji. Řekla bych, že jsem jako víno, čím jsem starší, tím jsem lepší. A pokud začnu mít pocit, že už se nezlepšuji, přestanu. Nesmíte nechat věk, aby zvítězil nad vaším tělem. Musíte tělo nad váš věk povýšit.

Germain Acogny

Důkazem tohoto vašeho přístupu je bezesporu i festival DANSE ET CULTURE POUR LES AÎNÉS – tedy Tanec a kultura pro seniory – který v prosinci pořádáte v Ecole des Sables. V anotaci uvádíte, že věk by neměl být handicapem, ale spíše vyjádřením moudrosti, bohaté zkušenosti a vůle pokračovat v aktivním působení na tomto světě. To je tedy vaše životní motto?

Přesně tak. To je moje filozofie. Snažím se ji předávat nejen seniorům, ale také mladým studentům. Nicméně sama ve svých téměř 74 letech mohu říci, že tímto přístupem k životu chci spíše povzbudit lidi podobného věku. V rámci festivalu Tanec Praha jsem se potkala s tanečnicí, které je dnes 90 let, dříve se věnovala folklornímu tanci a byla také mentorkou Jiřího Kyliána. Stála tam, s hlavou vztyčenou. Byla krásným příkladem člověka, který nenechal zchátrat ani své tělo, ani svou mysl.

Co pro vás osobně znamená tanec?

Tanec pro mne znamená být sama sebou. Je to skutečně tak prosté. Umožňuje mi být nejen sama sebou, ale také být přítomnou v daném okamžiku, tady a teď. Znamená také to, že mé tělo je ve správné kondici, že ho využívám tak, jak mám, a že do něj upřímně promítám to, co prožívám uvnitř. Je to otázka každodenní poctivé práce na těle i duši. Tanec je pro mne principem bytí, zároveň ale i existenciální otázkou.

Germain Acogny

Když mluvíte o tanci, mnohdy ho spojujete se šílenstvím. Co tím máte konkrétně na mysli?

Umění žít, to je přeci záležitost bláznů. Pokud se nechováme jako blázni, v podstatě nežijeme. V každém z nás je zaseto zrnko šílenství, které je třeba objevit a rozvíjet. Blázni jsou schopni velkých věcí. Podívejte se na organizační tým Tance Praha. To jsou přeci také krásní šílenci. Kdyby v sobě kus toho urputného šílenství neměli, nemohli by festival dostat na tak vysokou úroveň, na které je dnes. Pokud by na světě nebylo bláznů, nedalo by se tady žít.

A jak v sobě můžeme toto šílenství probudit?

Tím, že budete tančit. Nezáleží na tom, jestli jsou vám tři roky, třicet nebo devadesát. Nikdy není pozdě na to, abyste v sobě tuto energii probudili. Protože tanec je život.

Germain Acogny

Váš tanec, to je také návrat ke kořenům. Co ve vašem životě znamená minulost?

Já nemám jen jednu identitu. Narodila jsme se v Beninu, vyrůstala v Senegalu, provdala se za Němce a žila jsme i ve Francii. Dospívala jsem jak pod vlivem islámu, tak i křesťanství. Je tedy patrné, že mé kořeny jsou rozvětvené. Mým životním cílem je tyto kořeny pochopit a do sebe absorbovat. Například v představení A un endroit de début vyprávím o svých identitách, kterých je hned několik. Já jsem s nimi již smířená, proto jsem v životě také tak klidná.

Váš tanec, to je také střet tradice a současnosti. Je vždy harmonický?

Musím přiznat, že miluju náš tradiční tanec. Zároveň je ale potřeba mít na paměti, že tanec, i když tradiční, se musí někam posouvat, vyvíjet se. Tradice neznamená nedotknutelnost. I tradiční tance, které tančíme dnes, se v čase proměňovaly. Já tradici respektuji, ale také cítím a vnímám tanec po svém. A tudíž chci, aby se tento můj osobní přístup spojil s tím tradičním. Pak teprve mohou vznikat nové vjemy, nové významy. Nesmíme dopustit, aby se z folkloru stala sardinka v konzervě, tedy něco, co je mrtvé a nikam neporoste.

Spustit audio