George Grossmith: Z deníku pana Nuly (5/8)

r_2100x1400_vltava.png

On-line do neděle 1. března 2015.

Poslouchejte na Vltavě od 16. února 2015 vždy v 9:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.


S románem anglického komika, spisovatele, skladatele, herce a zpěváka George Grossmithe jsem se prvně setkal před rokem, kdy nakladatelství Leda vydalo jeho Deník pana Nuly. Přeložil ho (a nutno konstatovat, že mistrně) Antonín Přidal. A to už před lety, kdy dílko vyšlo v odeonské edici Čtení na dovolenou. „Grossmith mi byl tehdy nabídnut na zapřenou. Bylo to za normalizace, kdy jsem neměl nic. Deník proto vyšel na cizí jméno,“ říká k tomu Antonín Přidal. „V Anglii se tento opus řadí k humoristické klasice, vycházel nejdřív na pokračování v Punchi a vydává se dodnes. Dokonce byl zdramatizován.“

George Grossmith (1847–1912) se narodil v Londýně v rodině hlavního reportéra Timesů, lektora a baviče George (1820 až 1880) a Luisy Grossmithové rozené Weedonové. Roku 1855 nastupuje George junior do internátní školy Massingham House v Hampsteadu. Tam se učí hře na klavír a začíná s pantomimou. Po přestěhování rodiny do Camdenu studuje na North London Collegiate School. Otec z něho chce mít advokáta, George junior ale směřuje po dráze komika, baviče a humoristy. Ve dvaceti letech už naplno přispívá svými fejetony a glosami do londýnských novin, komponuje komické opery, hudební skici, písně pro klavír. V šestadvaceti letech se žení, vystupuje na turné, hraje amatérské divadlo. Všechny tyto zkušenosti v Deníku pana Nuly, prvně vydaném roku 1892, zúročil.

Bezmála dvě stovky stran vyprávění pojednávají o spokojené a šťastné rodině Porterových, nepostrádajícího množství gagů i slovního humoru. Obojí skvěle sladěné nese třaskavé pointy nutící k dávivému smíchu. Napadá mě spojitost s jiným Přidalovým překladem, který rovněž převedl do podoby rozhlasové série, Pan Kaplan má stále třídu rád.

Překladatel k tomu říká: „Deník pana Nuly jsem překládal dávno před Kaplanem, přímá souvislost tedy žádná není. Bavila mě lehká parodie na rádoby vysoký sloh ve spojení s banalitami. Práce zábavná, ale nijak snadná, protože bylo třeba uhlídat přesné načasování slovných vtipů a vážit je tak, aby se nic nepřeťáplo a nešlo do křeče.“

Totéž platí i o natáčení osmidílné rozhlasové úpravy, které se herecky ujal Ladislav Frej. Grossmithův text není jen zábavnou férií, nese v sobě i cosi z kolektivní zkušenosti nás všech – že komický hrdina není hloupý hrdina a že komický neznamená odsouzený k posměchu.


Čte: Ladislav Frej

Autor: George Grossmith Překlad: Antonín Přidal Připravil a režii má: Michal Bureš

Připravila Olomouc.

Spustit audio
autoři: Michal Bureš, Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby