Georg Büchner: Vojcek

26. březen 2019

Svou nejslavnější hru psal německý dramatik Georg Büchner v pouhých třiadvaceti letech a předčasná smrt mu nedovolila dílo dokončit. Přesto je Vojcek, živoucí a znepokojivý obraz duše moderního člověka, dodnes považován za jeden u nejsugestivnějších dramatických textů a za přelomové dílo v cestě moderního dramatu, neustále vybízející k interpretaci. Tragický příběh muže v soukolí krutých sociálních vztahů poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Dramatický fragment Vojcek Georga Büchnera je v dějinách dramatu přelomovým textem, který předběhl svoji dobu. Přestože vznikl již v roce 1837, plně doceněn byl až v letech po první světové válce, kdy se stal senzací, provázenou obdivem i spontánní nevolí publika. V lecčems záhadný a nedořečený příběh o vojákovi, který ze žárlivosti zabije svou milou, se dočkal mnoha ztvárnění i interpretací. Rozhlasová inscenace Českého rozhlasu v režii Aleše Vrzáka s Martinem Fingerem v titulní roli zvítězila v kategorii drama na festivalu Prix Marulič v roce 2009 a v témže roce obsadila druhé místo na festivalu Prix Italia.

Příčí se jakémukoli zařazení, vymyká se nejen estetice své doby, ale i doby dnešní. Kdyby německá literatura znala – tak jako francouzská – kategorii prokletých básníků, patřil by do ní.
Ludvík Kundera v předmluvě k vydání Díla G. Büchnera

Předobrazem dramatické postavy Vojcka byl skutečný Johann Christian Woyzeck (3. 1. 1780–27. 4. 1824 ), který v roce 1821 spáchal vraždu ze žárlivosti. Büchner se o jeho případu poprvé dozvěděl v odborném lékařském časopisu, který odebíral jeho otec. V časopisu otiskl profesor medicíny Johann Christian August Clarus posudek Vojckovy duševní způsobilosti. S obsáhlou expertizou odhalující u obžalovaného příznaky schizofrenie, deprese a depersonalisace vystupoval Clarus při procesu. Přesto byl Woyzeck po několika odvoláních prohlášen za duševně zdravého, byl odsouzen a roku 1824 veřejně sťat na náměstí v Lipsku.

Jaroslav Plesl

Po Büchnerově smrti byl mezi pozůstalostí nalezen spis, který jeho bratr označil jako zlomek tragédie a rozhodl se jej nepublikovat. Po více než 40 letech vydal Karl Emil Franzos první verzi všech scén. Na své první jevištní uvedení čekal Vojcek 76 let, až do roku 1913 (režisér Barnowski) – tedy do doby vrcholného expresionismu – a pro expresionisty se stal záhy dílem téměř kultovním. Bez nadsázky lze říci, že Büchner předběhl svou dobu o tři čtvrtě století. Neboť od té doby už Vojcek z repertoárů světových divadel nevymizel – naopak, každá doba si ho svým způsobem přivlastňovala, každý směr se snažil skrze tento otevřený tvar profilovat.

Ladislav Frej

Z dramaturgického hlediska je Vojcek považován díky svému tvaru i obrazům za jednu z nejsložitějších dramatických předloh. Ten citovaný „fragment“ znamenal ve skutečnosti hrst neočíslovaných stránek, podle kterých vznikaly nejrůznější verze – a jistého nebylo vůbec nic, dokonce ani název (německy Woyzeck, česky Vojcek – a při prvním přepisu došlo ke zkomolení jména na Wozzeck). Je až s podivem, že se text po dlouhá léta přejímal z předchozích edic, namísto, aby šli badatelé k původnímu rukopisu. Poslední německé vydání, ze kterého dnes inscenátoři čerpají, je z roku 1984. Do češtiny hru přeložili Rudolf Vápeník (1947), Jan Křemen (1959) a Ludvík Kundera (1963, přepracovaná verze 1987).

Osoby a obsazení: Vojcek (Martin Finger), Ondřej, Vojckův kamarád (Jaroslav Plesl), Marie (Magdaléna Borová), Markéta, Mariina sousedka (Simona Babčáková), Stařec + Žid (Rudolf Pellar), Vyvolávač (Miloš Vávra), Plukovní tambor (Martin Stránský), Doktor (Ladislav Frej), Hejtman (Václav Vydra), Hospodský (Otmar Brancuzský), německý hlas v úvodu (Tomáš Zielinski) a český hlas v úvodu (Naděžda Hávová)

Překlad: Ludvík Kundera
Hudba: Michal Rataj
Rozhlasová úprava a dramaturgie: Hynek Pekárek
Režie: Aleš Vrzák

Natočeno v roce 2009.

autor: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio