Geniální pozér Cameron Carpenter předvedl v Praze své digitální cestovní varhany

26. říjen 2015

Enfant terrible současné klasické hudby - i tak se mluví o extravagantním americkém varhaníkovi Cameronovi Carpenterovi. Mladý virtuos vystoupil 25. října v Praze v rámci festivalu Struny podzimu. Ve Fóru Karlín rozezněl své na míru vyrobené varhany.

Cameron Carpenter má ve světě klasické hudby pověst extravagantního umělce a kontroverzního člověka. Ačkoli v jeho osobnosti se snoubí především narcistní pozérství s exhibicionismem, nelze mu upřít i porci geniality. Na varhany začal hrát, když mu byly čtyři roky a Bachův Dobře temperovaný klavír zdolal v necelých jedenácti. Na střední škole upravil pro varhany více než sto stěžejních děl včetně Mahlerovy Páté symfonie a začal psát i vlastní skladby.

Pověst nekonformně smýšlejícího umělce završil, když si v Americe nechal na vlastní návrh postavit unikátní digitální varhany. Futuristický nástroj v hodnotě 1,2 milionu dolarů představil Cameron Carpenter v Praze. Kde se vzala tak silná touha po vlastním nástroji? Je to velice jednoduché a úzce to souvisí s mým postupným poznáváním tohoto nástroje. Varhany jsou totiž velký paradox. Podle mého názoru byly a stále jsou špatně chápány jako nástroj patřící do služeb křesťanské církve. Pro mě osobně jsou především výdobytkem klasické geometrie a bránou k matematice a nekonečným matematickým možnostem. Důvod, proč jsem si nechal vyrobit vlastní digitální nástroj je jednoduchý. Klasické varhany jsou vždy site-specific záležitostí. Jsou svázány s jedním kostelem, s jedním konkrétním prostředím. Jako varhaník jste tudíž vždy tak trochu v roli prostituta. Pokud chcete vystupovat, neustále musíte měnit nástroj, který je pokaždé jiný. Pořád se přizpůsobujete a nemůžete se kontinuálně rozvíjet.

Nemít vlastní nástroj je zkrátka problém Rezignujete tím navíc na možnost uplatnit se jako hudebník na současném hudebním trhu. Chtěl jsem tohle všechno prolomit - vyvést varhany z církevního prostředí a osvobodit sám sebe jako umělce. Byla tu samozřejmě i další výzva spojená s technologií. Digitální varhany totiž nejen posouvají, ale i znásobují možnosti klasických varhan, a to až na samý kraj možností. A přesně to je případ mého nástroje. Mé digitální cestovní varhany jsou nejlepším a nejdokonalejším nástrojem tohoto druhu na světě.

Svůj vztah a přístup k tomuto nástroji často přirovnáváte k fyzickému souboji nebo k tanci. Tanci jste se ostatně 14 let aktivně věnoval. Do jaké míry je pro vás hra na varhany taneční kreací, tanečním výkonem? Pravda je, že tanec jsem studoval. Měl jsem velké štěstí, že rodiče mě kromě hudby vzdělávali v mnoha dalších uměleckých oblastech. A tanec jsem si vždy velice užíval. Je jisté, že hra na varhany v sobě nese určitý aspekt tance. Já sám ale nechápu tanec jen jako tělesnou aktivitu, jako fyzický pohyb, ale spíš jako mentální a intelektuální proces, který předchází tomu, než určitý pohyb uděláte. Jako proces, který inspiruje pohyb. Lidská touha a potřeba vyjadřovat se, se může projevovat jen ve 3D prostoru. A přesně to je i případ hry na varhany, který za sebou skrývá náročnou intelektuální aktivitu.

Pojďme se teď zastavit u. V první polovině vašeho pražského koncertu jste se rozhodl představit díla Johanna Sebastiana Bacha. Jako interpret rád experimentujete a obecně jste považován za velice extravagantního umělce. Aplikujete svou otevřenost a neformální přístup i v tomto případě, nebo k němu přistupujete s určitou pietou? K nikomu a k ničemu nepřistupuji s pietou. Myslím si, že vnímat Bacha jako nedotknutelnou autoritu je úplně mimo. Když se podíváte na jeho život, zjistíte, že to byl člověk, který měl úplně obyčejné starosti. Myslím, že to zcela jasně ukazuje a potvrzuje i nová kniha Johna Elliota Gardinera, která nedávno vyšla. Gardiner v ní neustále poukazuje na to, že je velice svůdné dívat se na Bacha jako na velkého ducha, protože psal neuvěřitelnou hudbu.

Víme ale, že Bach byl velice zemitým člověkem a procházel velice bolestnými zkušenosti. Brzy se stal sirotkem a žil se svými bratry. Navštěvoval školu, kde byl s největší pravděpodobností zneužíván. A když se podíváte na jeho dopisy, zjistíte, že celý život řešil především dvě věci. Neustálý boj o obhájení své pozice a o finanční prostředky od svých mecenášů a podporovatelů. Stále si stěžoval na podmínky a těžkosti, které ho doprovázejí na jeho cestě… Myslím si, že Bacha je třeba vnímat především jako neuvěřitelně pracovitého člověka. Ale dívat se na něj jako na světce je skutečně hloupost.

Ale to, že bojoval o existenci, ještě neznamená, že to nebyl velký muž a pravděpodobně jeden z největších talentů, které kdy hudba měla… Jistě, ale to se nevylučuje. Já sám bych řekl, že to byl pravděpodobně jeden z největších myslitelů všech dob. Byl to možná jeden z největších mozků, které kdy na světě byly. To ale ještě neznamená, že k jeho hudbě musíte přistupovat autoritativně. Já sám jsem ateista, a proto se na věci dívám racionálně, skepticky a analyticky. Hodně jsem o Bachovi přemýšlel jako o matematikovi. Když jste klávesista, nutně na Bacha získáte jiný pohled, než když se o něm dozvídáte z textů nebo z poslechu hudby.

03499072.jpeg

Když nahlédnete do struktury jeho klavírních nebo varhanních kompozic, vidíte v nich zcela nezpochybnitelnou vazbu ke geometrii. Vidíte symetrii jeho idejí, jejich neuvěřitelnou matematickou propracovanost a přesnost. To vše v Bachovi je. A jestliže zjistíte, že někdo měl tohle v hlavě a dokázal to proměnit v realitu, můžete ho bezpochyby vnímat jako svého druhu Boha. A Bach se tak skutečně jeví. Já jsem ale ateista a nechci to takhle vnímat. Nechci se na jeho hudbu dívat jako na uzavřenou a jednou provždy danou, zafixovanou entitu. To je pro mě nepřijatelné. Pro mě je to živá, stále se proměňující záležitost.

Několikrát jste zmínil, že jste ateista. Znamená to, že hudba pro vás nemá žádnou spirituální dimenzi? Já osobně si myslím, že je možné být zároveň ateistou a spirituálním člověkem. Záleží jen na tom, co rozumíte pod pojmem spiritualita. Mám problém s organizovaným náboženstvím, protože když se podíváte na dějiny lidstva, zjistíte, že to byla ta nejdestruktivnější síla.

Spustit audio