Fusionismus nemá hranice. Multismyslové umění Shaloma Tomase Neumana je k vidění v bubenečské čističce

3. srpen 2018
Fusionism, Shalom Tomas Neuman

Americký umělec českého původu Shalom Tomas Neuman je považovaný za otce fusion artu. Od konce 60. let bourá a překračuje hranice uměleckých disciplín a fúzuje je v multismyslové umění. Jeho díla jsou až do 4. září k vidění v industriálních prostorech Staré čistírny odpadních vod v Praze-Bubenči na výstavě nazvané Fusionism.

Shalom Tomas Neuman v narodil v roce 1947 v Praze, po válce emigroval s rodiči, kteří přežili holocaust, a sestrou do Izraele a od dvanácti let žije ve Spojených státech. V Praze vystavoval poprvé v roce 2011, následovalo několik menších výstav a teď se po sedmi letech vrátil s větším projektem.

Co tentokrát v Praze vystavujete?

V každé místnosti je něco jiného. Je tu místnost věnovaná našemu vztahu k životnímu prostřední a znečištění oceánů, které jsme jako lidi způsobili a teď nevíme, jak se s tím vším odpadem vypořádat. Věnuji se také ikonografii a velkovýrobě, při které se z lidí stávají materiální produkty a která daleko přesahuje jednotlivce.

Shalom Tomas Neuman

Proto tu vidíme obrazy Madonny nebo Michaela Jacksona?

Ano, jsou to komodity. To není obraz Madonny, je to zboží, které se prodává.

Zmínil jste odpad, a když se rozhlédnu kolem, odpadky jsou součástí řady vašich děl. Odpad, především ten plastový, to je velké téma současnosti. Co o něm světu sdělujete vy, jakou zprávu skrze svá díla vysíláte do světa?

Pokud tento problém nevyřešíme, pohltí nás. Jde o velké téma, které je centrem mé práce od chvíle, kdy jsem vytvořil cyklus nazvaný Toxic Paradise. Musíme vytvářet biologicky rozložitelný odpad a přestat vyrábět nerozložitelné plasty. Musíme využít technologie a vyvíjet tlak na korporace.

Anorexie je zápas s démonem, říká autorka románu Florencie v extázi Jessie Chaffee

Jessie Chaffee

Mladá Američanka Hannah přijíždí do Florencie s bolestným tajemstvím: zotavuje se z vážné poruchy příjmu potravy, kterou po léta trpěla, a pokouší se v Itálii začít nový život.

Je tu i dílo ze série Toxic Paradise, kterou jste vytvořil mezi lety 1987 a 1991...

Je to jeden kus z dvaceti nebo třiceti. Na této sérii stále pracuji, vracím se k ní. Odpad je centrálním tématem této místnosti. Když se přesuneme vedle, tady jsou videa dokumentující několik událostí a setkání umělců od 80. let po současnost. Tvoříme multismyslové umění, chceme, aby si všechny umělecké formy a disciplíny byly rovné. V jistém smyslu jde o protipól k tradičnímu divadlu, ve kterém existuje lineární postup - jeden člověk diktuje a ti ostatní hrají v rámci režijního pojetí své role. Fusionismus  umožňuje jednotlivcům dělat přesně to, co chtějí. Nikomu neříkáme, co má dělat.

Posunul jste hranice výtvarného umění, vložil do něj zvuky, světlo a pohyb. Říkáte, že světlo je socha, malba, život. Na tuto cestu jste se vydal v roce 1967, jste považovaný za otce fusionismu. Jak velkou roli tehdy sehrála touha a potřeba vzepřít tradičním pravidlům a odlišit se?

Není to o tom se odlišovat. V minulosti se každá umělecká skupina nebo hnutí snažily pochopit, co je to umění a definovat ho. Tuto otázku si pokládala spousta lidí. Koncept, který ovlivnil mě je prostý - jsme multismyslové bytosti. Zároveň slyšíme, vidíme, vnímáme vůně i pocity. Proč to oddělovat? Proč škatulkovat? Proč učíme divadlo, video, malbu i sochařství odděleně? Není poselství důležitější než postup? A když jednotlivé postupy zkombinujeme, nebude to působivější?

Fusionism

Bouráte bariéry mezi uměleckými disciplínami a spojujete je v jeden umělecký styl. Existují vůbec hranice fusionismu?

Ne. A to je velmi důležité. Neexistují žádné hranice. Mnoho směrů se samo omezovalo, vezměte i třeba radikální abstrakci hard edge painting odmítající emoce a expresi nebo tematizování konkrétních otázek nebo problémů. Fusionismus zahrnuje cokoli, všechno. Kombinujeme, fúzujeme, a to jakýmkoli způsobem si lze představit.

Před sedmi lety jste řekl, že byste nejraději ve své tvorbě použil všechno, co jde, naprosto cokoli, protože všechno může mluvit. Máte v hlavě něco, co byste rád nechal promluvit, ale ještě jste to neudělal? 

Toho je tolik! Možností a objektů je nekonečné množství, stejně jako materiálů, kterém můžeme nechat mluvit.

Shalom Tomas Neuman

Mluvíte o odpadu, který lidstvo produkuje, znečistěných oceánech, recyklaci. Jak moc je vaše tvorba kritická? A chcete, aby byla?

Jistě. Umělecké dílo, která vás nechá netečnou je jen dekorativním uměním. Nevytvářím díla proto, aby se prodávala a lidé si je věšeli na stěny. Jak vidíte, tohle není něco, s čím byste chtěla žít…

Výstava pokračuje do horního patra. Co je tu za díla?

Tady jsou díla z mého cyklu Amerika, vytvořil jsem jich víc jak stovku. Je to série inspirovaná nedokončeným románem Franze Kafky.

Fusionism, Shalom Tomas Neuman

Jednou jste řekl, že vaším domovem je New York, zemí Izrael a láskou Praha, kde máte byt a za Prahou ateliér. Co vás tu inspiruje? Mimo jiné prý milujete  pražské veřejné osvětlení ...

Miluji to žluté světlo. A Praha je magická, všichni to vědí. Jestli to není vůbec to nejkrásnější město na světě, rozhodně je jedním z těch nejkrásnějších. Je tak unikátní a inspirující. Ty barvy! Jak byste mohli nebýt inspirováni Prahou? Ještě vás rychle vezmu do poslední místnosti. Tady je série, kterou jsem vytvořil na podnět jednoho známého, který umíral na degenerativní onemocnění svalů. Umíral, protože se nemohl hýbat, dýchat, polykat. Byl to mladý muž, umělec, upoutaný na lůžko. Vytvořil systém pružin, do kterého zavěsil ruce a dokázal psát na počítači. Jediný způsob, jakým se mohl umělecky vyjádřit, bylo psaní poezie. Vytvořil jsem sérii, která z jeho básní vychází a je inspirovaná jeho příběhem a trápením, kterým si prošel.

Oproti těm ostatním je to velmi temná série..

Ano, je temná. A další velmi temný kus je tady - vyvrtal jsem díry do Koránu, Tóry a Bible a na knihy nalil červenou pryskyřici zpodobňující krev.

Současná politická situace v Česku? Je to morální tragédie, říká americký politolog James Kirchick

James Kirchick

Výzva k odporu proti extremismu, populismu a destrukci demokratických hodnot. Tak by se dala charakterizovat politologická a novinářská činnost Jamese Kirchicka.

Těmito díly reflektujete svůj postoj k náboženstvím, svoje osobní…

...pocity, ano. Další dílo se týká pedofilie v církvi...

Doprostřed rámu jste umístil Bibli s vyobrazením pohlavního styku muže s dítětem…

Ano. Je toho tolik, co lidé z různých náboženství zneužili. Je to zhoubné, ty konflikty, utrpení lidí.…tyhle mé vnitřní emoce vyvolaly potřebu vytvořit tento soubor děl.