Fuč, větříčku, z Hudsonu. S Ivou Bittovou v altánku

20. prosinec 2020

Zpěvačka, houslista a herečka Iva Bittová bude hostem novoroční Vizitky na stanici Vltava.

„Do New Yorku cestu nemám, ale přijeďte za mnou. Bydlím v Rhinebecku, asi dvě hodiny autem na sever.“ Takto jsme se domluvily s Ivou Bittovou na jaře. Jedním z posledních letů pak odcestovala do Evropy. Stát New York byl na vrcholu koronavirové krize. Napodruhé nám to vyšlo, i když termín byl pátek třináctého. Ten listopadový den pršelo, jen se lilo, zima, psa by nevyhnal. Její přání jsem ale respektovala: sdílený prostor pouze venku, pod střechou altánku, uprostřed hlubokých lesů. A byl to nezapomenutelný zážitek. Ostatně přesvědčte se o tom sami v novoroční vltavské Vizitce.

Mezi alba, která jednou provždy změnila nejen českou alternativní hudební scénu, patří Svatba, Kolednice, Divná slečinka, Bílé inferno s Vladimírem Václavkem, Bittová & Fajt, Classic, Čikori, Moravská lidová poezie v písních se Škampovci, Elida s The Bang on a Can, Mater s Vladimírem Godárem, Dunaj & Iva Bittová. Novějšími jsou disky Proplétám, Sul Filo nebo Ethnicities se Zoranem Majstorovićem, které se nedávno objevilo v newyorském vysílání National Public Radia. Více než čtyřicítka kompaktních disků a filmy jako Želary, Tajnosti či Tři bratři. A ještě hlouběji do minulosti: Ružové sny nebo Iva Bittová jako nezapomenutelná Eržika v muzikálu Balada pro banditu. A také řada ocenění včetně toho nedávného z Masarykovy univerzity v Brně.

Zpěvačka a houslistka Iva Bittová

Dar od tatínka

Iva Bittová – moravská umělkyně s romsko-maďarsko-židovskými kořeny, která od dětství zpívá, hraje na housle, skládá, improvizuje, je hrdou matkou dvou synů a ve svých hudebních školách mentorkou dětí i dospělých, herečkou, znalkyní staré hudby, ale hlavně – stále originální a hravou hledačkou osobní harmonie, hudebních barev a radosti z tvoření a svobody, která v jejím případě odvážně boří škatulky hudebních žánrů. O tom všem si budeme s Ivou Bittovou povídat ve vltavské Vizitce na Nový rok.

Za hudebním talentem Ivy Bittové stál zvláště otec, vyhlášený hudebník Koloman Bitto z jižního Slovenska.

Za hudebním talentem Ivy Bittové a jejími prvními muzikantskými zkušenostmi stáli rodiče, zvláště otec, vyhlášený hudebník Koloman Bitto z jižního Slovenska. Maminka Lidmila pochází ze Slovácka. Co si Iva pamatuje, v rodině se muzicírovalo, ale také stěhovalo za prací. Pro Ivu bylo důležité dětství prožité v Opavě, kde s rodiči bydleli deset let: „Tam jsem zažila pubertu, chodila do lidušky k paní Kuvíkové – do houslí i za housle – a do baletu. Tatínek hrál v orchestru Slezského divadla, maminka tam občas zpívala ve sboru a my se sestrou Idou jsme v divadle občas hrály dětské role.“

Poté co se otec Bitto rozhodl pro hraní v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů, se rodina přestěhovala do Brna. Tam už Iva začala studovat na konzervatoři, hrát v divadlech, ve filmech. Další její umělecká kariéra v Česku, v Evropě i zámoří je už dobře známá. Ať jsme se s Ivou dotkli čehokoli, pokaždé neopomněla zmínit vliv, který na ni měl její předčasně zesnulý otec. „To, co jsme dostali od tatínka, a hudebně nadaní jsou taky oba mí synové, to byl skutečně obrovský dar. Vždycky jsem si byla vědoma toho, že takový talent musím přijmout, a tím pádem o něj pečovat, cítit vděk a mít za něj zodpovědnost. To u mě způsobilo rozchody i neshody v partnerských vztazích, hudbě jsem věnovala maximum času. Měla jsem i do určité míry úspěch, ta práce mě hrozně moc bavila. Takže jsem se svou hudbou už léta sama, je pro mě vlastně životním partnerem. Hudba mě naplňuje, balancuje a léčí,“ říká.

Iva Bittová v pražském klubu Jazz Dock

Jeden hlas

Bylo nemožné probrat s Ivou Bittovou během necelé hodiny její nesmírně zajímavý, bohatý a osobitý umělecký i soukromý život. V rozhlasovém rozhovoru tak například neuslyšíte o profesorovi houslí Rudolfu Šťastném, který jí v mnohém nahradil tatínka. Jejich spolupráce trvala třicet pět let. „Po tatínkově smrti to byl on, kdo slyšel mé skladby jako první, kdo mi dával takzvané požehnání. Vnímal mou hru jako něco velmi speciálního, jako dar. Věděl, že to není o virtuozitě, ale že se jedná o specifické hraní, které plně podporoval. Rozuměl tomu, o co mi jde. V poslední době se snažím najít cestu, která z hlediska hraní na housle nebude tak technicky náročná. Einstein po šedesátce housle zabalil, prsty už prostě nejsou tak pohyblivé. Jenže u mě to bez houslí nejde, i můj mladší syn Toník říká, že bych bez nich nebyla šťastná. Takže jsem na další cestě hledání zvuků a barev, aby můj hlas byl stále ve spojení s houslemi. Aby housle a hlas byly jeden hlas.“

Čtěte také

S legendární rodinou cimbálové muziky Kotků (u Ignáce Kotka zapisoval lidové písně sám Leoš Janáček) se zná Iva Bittová od dětství. Přátelství i profesní vztahy udržuje stále s Hanou Kotkovou, která už roky žije v Luganu. Hanu, virtuózní koncertní  houslistku, jsem požádala o pár slov: „Iva je ohnivý element, její energie při neskutečně bohatém profesionálním životě je záviděníhodná a obdivuji také její disciplínu a radost z každodenního života, z čistých vztahů a věcí. Obdivuji Ivu pro její vášeň k houslím a její neúnavné a pilné cvičení, obdivuji také její pohrávání si s hlasivkami. Ty má naprosto podmaněné, opravdu jako nějaký kouzelník. V neposlední řadě se skláním před tím, s jakou fantastickou jednoduchostí dovede improvizovat. Občas se stane, že v Sydney, kde někdy koncertujeme, společně posnídáme topinku s avokádem, a pak se na letišti vydáme do svých domovů každá na jinou stranu zeměkoule.“

03426957.jpeg

Kus Moravy na Hudsonu

Co je to Žingora? Jmenuje se tak vokální škola Ivy Bittové v Rhinebecku zaměřená na improvizaci a výraz. A žingora je také strom. Ořešák královský, který si u svého domu ve Spojených státech Iva Bittová vysadila. A také jabloň a švestku. Kus Moravy v údolí řeky Hudson. „Jednou tady budeme pálit slivovici,“ směje se a mává mi na cestu. Ještě naposledy se ohlédnu: kam oko dohlédne, stráží to tady mohutné stromy. A uprostřed nich ostrov: altánek s jevištěm v jednom, pod ním hlediště a za ním dům. Místo klidu, samoty, naplnění, soustředění, tvůrčí práce a energie, která se násobí návštěvou přátel a žáků Ivy Bittové. Takový kus cesty, říkám si s respektem, takovou dálku urazila ta křehká dívka s čarovným hlasem a houslemi.

Spustit audio

Související