Fru Fru v Paláci Akropolis - výrazná změna kursu
Kapel, které by každým svým vystoupením něčím překvapili, není zas tolik. Fru Fru by této malé skupince ale v každém případě mohli kralovat. Během tří let své existence vystřídali dva názvy (začínali jako Fru Fru Serious) několikrát proměnili sestavu, s čímž se samozřejmě pojí i několikanásobné přearanžování písní. Repertoár z desky "Hmotný svět", která vyšla počátkem letošního roku, je tedy "pravdivý", stejně jako verze písní z předchozích dvou demo nahrávek, už jen zčásti. Listopadový koncert v Paláci Akropolis byl docela jiný, než by mohlo kapely znalé pražské publikum očekávat.
A není řeč jen o projekcích, které byly po celou dobu koncertu (tu více tu méně v souladu s náladou skladeb) promítány přes muzikanty na zadní plátno - ty se na atmosféře v sále podílely tak z poloviny. Významnějším překvapením byl poměrně zásadní převrat ve zvuku a výrazu Fru Fru. Zejména ten, kdo ještě zažil Fru Fru Serious s klávesistou a skladatelem Janem Coufalem (dnes již bohužel ex-členem, jinak profesionálním soudcem) a třemi netradičně rozloženými bicími sestavami, tedy ten, kdo si na kapele vážil zejména nestandardní práce s harmonií a rytmy, musel dospět k jisté míře zklamání.
Zmizel jeden z těch, kdo se výraznou měrou podepisoval na celkovém zvuku, zmizeli tři bubeníci s okleštěnými sadami, na které byli nuceni hrát neortodoxně a novátorsky. Nezbytné fragmenty kláves Jana Coufala se Fru Fru rozhodli uchovat v nasamplovaných podobách a pouštět je reprodukovaně, což zapříčinilo první ze zásadních změn. Kapela je nyní podřízena metronomu a svázána přesně danou strukturou - přesnost a čistotu upřednostnila před možností improvizace a variabilní délkou písní. Redukce bubeníků na jednoho hlavního - rutinéra Radima Szkanderu a "přeživšího" Pospece, tentokrát přizvukujícího na samplované pady (zde bohužel mizerně nazvučené) s sebou přinesla druhou ztrátu. Dříve typická rytmická sofistikovaná pestrost, ono "hemžení" fungující jako jedna z dominant kapelového výrazu, bylo nahrazeno sic zcela bezchybným a profesionálním, tak také lehce sterilním a nijak výjimečným rytmickým doprovodem.
To, že zpěváka a vůdčí osobnost celého projektu Václava Bartoše změny v sestavách neodrazují a Fru Fru tlačí se stejným elánem stále dopředu, je jedině dobře. Únava na muzikantech rozhodně znát není, naopak, lze vytušit, že budoucnosti Fru Fru věří. Nám nezbývá než věřit, že kurs, který právě sledují, bude i z jejich strany po čase odkryt jako slepý a neodpovídající původnímu určení, že se nenechají zlákat pohodlnější, širší a již jinými vyšlapanou cestou. Nakonec nebylo by to poprvé, kdy by svůj směr měnili...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
