Friedrich Dürrenmatt: K nám se hodí už jen komedie

Friedrich Dürrenmatt si povzdechl, že to ve své kariéře nedotáhl tak daleko jako jeho dědeček, který byl za jednu ze svých básní arestován. Nicméně nepohodlným pravdám a hlavně otázkám k nim vedoucím se ve svém díle rozhodně nevyhýbal. Jeho nedožité 90. narozeniny si připomeneme v pořadu Výročí týdne v neděli 2. ledna ve 14 hodin.

„Nám spisovatelům se často vytýká, že naše umění je nihilistické. Skutečné nihilistické umění vůbec nevypadá nihilisticky, většinou platí za obzvláště humánní a za náramně vhodné čtení pro dospělejší mládež. To už musí být strašný nihilisticky břídil, když v něm svět pozná nihilistu. Za nihilistické platí jen to, co je nepohodlné. Dnešní lidstvo se podobá ženě, která řídí auto. Jede po silnici stále rychleji, stále bezohledněji. Nenávidí, když se jí někdo zeptá, kdo zaplatil vůz anebo kdo dodal benzín a olej pro její šílenou jízdu, nebo když dokonce žádá její řidičský průkaz. Mohly by vyjít najevo nepříjemné pravdy.“

Friedrich Dürrenmatt (autor předchozích řádků) byl synem protestantského duchovního, studoval teologii, filozofii a literaturu. Nějaký čas pracoval jako kreslíř a grafik, než se konečně stal spisovatelem. Dlužno poznamenat, že k jeho profesionalizaci značně přispěl rozhlas, kde našly uplatnění jeho hry. Nejúspěšnějším obdobím jeho kariéry bylo desetiletí na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy měly premiéru jeho nejznámější hry – Návštěva staré dámy (1956), Frank Pátý (1959), Fyzikové (1962), Herkules a Augiášův chlév (1963), Novokřtěnci (1967). Ve své poetice byl ovlivněn expresionismem i brechtovským epickým divadlem. Rád pracoval s prostředky grotesky, tragikomedie, absurdity. Jeho hry, jakkoliv zpracovávají závažná témata, zůstávají vtipnými komediemi. To má ovšem i hlubší zdůvodnění:

„Tragédie předpokládá vinu, bídu, míru věcí, přehled, zodpovědnost. V tom šlendriánu našeho století, v této labutí písni bílé rasy už není viníků, ani těch, kdo jsou zodpovědní. Nikdo za nic nemůže a nikdo to nechtěl. Všechno se to řítí a někde to vázne. Jsme příliš kolektivně vinni, vězíme příliš kolektivně v hříších našich otců a praotců. Jsme už jen potomky. To je naše smůla, nikoli naše vina: Vina existuje už jen jako osobní čin, jako náboženský skutek. K nám se hodí už jen komedie.“

5. ledna by se Friedrich Dürrenmatt dožil 90 let.