František Zavřel, dramatik na pranýři

03372807.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03372807.jpeg

Více než deset let se literární historik Eduard Burget věnoval studiu života a díla spisovatele a dramatika Františka Zavřela. Ten byl výraznou osobností meziválečné české kultury, která proslula především historickými dramaty oslavujícími kult nadčlověka.

Burget věnoval tématu rozsáhlou monografii, která před několika dny vyšla v nakladatelství Academia. Na počátku jeho práce stál Zavřelův životopis s názvem Za živa pohřben. Zavřel v něm nabízí pohled na řadu významných osobností své doby a prezentuje v ní své umělecké, společenské i politické postoje, o sobě samém ale příliš neříká. Právě to byl pro Eduarda Burgeta nejsilnější podnět začít se Zavřelovou osobností i dílem zabývat.

„Česká literatura ví o Františku Zavřelovi strašně málo. Zemřel v roce 1947, ale pak se o něm mlčelo. Autor byl v době meziválečného Československa v kontaktu s celou řadou osobností, jeho hry se hrály na četných pražských i mimopražských scénách. Je to autor, který svoji stopu na meziválečné scéně zanechal. Moje hlavní otázka byla, proč o něm víme tak málo, proč se o něm nepíše a mlčí? Byl zapomenutý, jeho dílo se dnes považuje za přežilé a mrtvé. Proč nejsou badatelé, kteří by se jeho dílu chtěli věnovat?“ ptá se Eduard Burget, autor publikace a literární historik.

03816176.jpeg

Po roce 1945 a po skončení 2. světové války se začal utvářet nový literární kánon v dějinách kultury Československa. František Zavřel byl v té době obviněn ze spolupráce s Němci. I když byl osvobozen, punc kolaboranta na něm ulpěl. Svým meziválečným dílem nezapadal Zavřel do představy o tom, jak a o čem má český spisovatel a dramatik psát, protože mu imponovaly velké osobnosti, obdivoval Mussoliniho, svým způsobem i Adolfa Hitlera.

Knihu Dramatik na pranýři - podivný osud spisovatele Františka Zavřela vydalo nakladatelství Academia.

Nejvýraznějším filozofickým inspiračním zdrojem byla filozofie Friedricha Nietzscheho, touha po nadčlověku, který společnost vyvede z krize. V meziválečném období Zavřel zastával názor, že liberálně-demokratická společnost se dostává do krizí, proto je potřeba, aby se na scéně objevil silný jedinec, který ji z krize vyvede. Inspirací mu byly velké osobnosti.

„Trpěl celoživotním pocitem nenaplnění svých ambic. Nemohl hlásat své názory a být náležité oceněn. Po formální stránce byl vynikající dramatik. Na druhou stranu mu byla vyčítána myšlenková vyprázdněnost a to, že svoji centrální myšlenku nadčlověka staví do popředí v každém dramatu.“