František Schäfer. Vzpomínka na klavíristu, skladatele a pedagoga, jehož život je ohraničen lety 1905–1966

Mnozí z nás jej znají coby koncertního sólistu a autora etud, s nimiž se setkají všichni začínající i pokročilí klavíristé. Není divu, Schäfer vystupoval s předními orchestry a působil na všech stupních hudebního školství u nás. Začínal na Lidové škole umění v Moravských Budějovicích, více jak pětatřicet let působil na brněnské Konzervatoři a šest let na JAMU, kde mu bylo nabídnuto místo záhy po zřízení této školy a odkud byl z politických důvodů zase vyhozen, aby ho na sklonku života vzali na milost a tři léta před smrtí – roku 1963 – ho jmenovali profesorem.

V dopise píše: „Konečně jsem byl jmenován. Velká sláva, bylo nás 5, kteří jsme byli pozváni k ministrovi, kde byl nenucený pohovor o našich plánech a při tom lehké ale kvalitní pohoštění, Z JAMU jsme byli 3. Škoda, že to nepřišlo dříve, v 58 letech nemá již nikdo mnoho elánu.“

Pro svůj neobyčejně citlivý, tvůrčí, přemýšlivý a chápající přístup ke studentům byl velmi vyhledávaným pedagogem, celou svou osobností mladé pianisty motivoval na jejich cestě k vyšším cílům. Existuje celá plejáda těch, kdo pokračují v Schäferových šlépějích – koncertují i vyučují. V pořadu zazní nahrávky Schäferových skladeb, mnohé v jeho vlastním podání, jeho vzpomínky na setkání s Paulem Hindemitem a Igorem Stravinským, úvahy nad výukou i tvorbou a vyprávění Věry Lejskové, která k Františku Schäferovi docházela na klavír od svých třinácti let a spojilo je celoživotní přátelství. „Nebýt jeho, klavíristkou jsem se nikdy nestala,“ říká.