František Schäfer. Vzpomínka na klavíristu, skladatele a pedagoga, jehož život je ohraničen lety 1905–1966
„Beru schody po dvou, abych byla ve třídě včas. Marně. Pan profesor je tu opět dříve než já,“ vzpomíná Věra Lejsková, klavíristka a emeritní prezidenta Mezinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua v Jeseníku. Jejím pedagogem a uměleckým vzorem byl František Schäfer.
Mnozí z nás jej znají coby koncertního sólistu a autora etud, s nimiž se setkají všichni začínající i pokročilí klavíristé. Není divu, Schäfer vystupoval s předními orchestry a působil na všech stupních hudebního školství u nás. Začínal na Lidové škole umění v Moravských Budějovicích, více jak pětatřicet let působil na brněnské Konzervatoři a šest let na JAMU, kde mu bylo nabídnuto místo záhy po zřízení této školy a odkud byl z politických důvodů zase vyhozen, aby ho na sklonku života vzali na milost a tři léta před smrtí – roku 1963 – ho jmenovali profesorem.
V dopise píše: „Konečně jsem byl jmenován. Velká sláva, bylo nás 5, kteří jsme byli pozváni k ministrovi, kde byl nenucený pohovor o našich plánech a při tom lehké ale kvalitní pohoštění, Z JAMU jsme byli 3. Škoda, že to nepřišlo dříve, v 58 letech nemá již nikdo mnoho elánu.“
Pro svůj neobyčejně citlivý, tvůrčí, přemýšlivý a chápající přístup ke studentům byl velmi vyhledávaným pedagogem, celou svou osobností mladé pianisty motivoval na jejich cestě k vyšším cílům. Existuje celá plejáda těch, kdo pokračují v Schäferových šlépějích – koncertují i vyučují. V pořadu zazní nahrávky Schäferových skladeb, mnohé v jeho vlastním podání, jeho vzpomínky na setkání s Paulem Hindemitem a Igorem Stravinským, úvahy nad výukou i tvorbou a vyprávění Věry Lejskové, která k Františku Schäferovi docházela na klavír od svých třinácti let a spojilo je celoživotní přátelství. „Nebýt jeho, klavíristkou jsem se nikdy nestala,“ říká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.