František Derfler a jeho netradiční rekonstrukce Máchova Máje

02526534.jpeg
02526534.jpeg
0:00
/
0:00

V sobotu zemřel ve věku 77 let herec a divadelník František Derfler. Mimořádně proto zařazujeme jeho netradiční rekonstrukci Máchova Máje. Principál brněnského Divadla U stolu do ní přizval rockového bubeníka Zdeňka Kluku a Eriku Stárkovou s Jiřím Valůškem. Vzpomeňte s námi.

Velebáseň Karla Hynka Máchy (1810–1836) Máj spatřila světlo světa před více než 180 lety a stala se základním kamenem moderní české poezie. Ač svými současníky skandálně zatracena, její jambické verše, zvukomalebná hudebnost i krvavý příběh lásky a smrti, viny a trestu a smyslu lidského bytí vytrvale vzrušují čtenáře, recitátory, divadelníky i posluchače. Slavná báseň tentokrát zazní v rozhlasové rekonstrukci netradiční inscenace Divadla U stolu.

Jednou z nejpozoruhodnějších divadelních inscenací Máje se pyšnilo brněnské Divadlo U stolu. V něm se Máje ujal František Derfler. Ke spolupráci přizval rockového bubeníka Zdeňka Kluku a dva mladičké účinkující: Jiřího Valůška pro roli Viléma, strašného lesů pána, a Eriku Stárkovou pro roli Jarmily. Ta doprovází inscenaci zpěvem. Samotný František Derfler si ponechal roli vypravěče krvavého příběhu.

Výsledkem je přestavení, o němž Milan Uhde napsal, že po tradičním šaldovském „snivěbuřičském“ výkladu zdůrazňuje existencialistické pojetí Máje: „Protest proti takzvané spravedlnosti, která postihuje slepého pachatele zbaveného možnosti dohlédat, ba jen zahlédnout úplný důsledek svých činů, zasahuje nikoli sociálně podmíněnou justici, nýbrž veškerý lidský pokus hodnotit člověka a jeho pozemské konání. Existenciálně definovaný je i básníkův maximalismus ve věcech pozemské lásky: ‚Bez konce láska jest. / Zklamánať láska má.‘ Nekonečnost lásky je tudíž podněcovatelem bezedného zoufalství v případě, že byl hrdinův cit zrazen nebo jinak zmarněn. Pro takového hrdinu není na světě útěchy.“

Nový výklad vyžaduje také nové výrazové prostředky. Patří k nim recitátorsky střídmý vypravěčský odstup Františka Derflera od Vilémova tragického příběhu, nesený vědomím, že „mít hluboké pochopení pro toho, kdo ztratil naději, neznamená sám se jí vzdát“ (M. Uhde), tedy přístup neromanticky dospělý.

Derfler zdůrazňuje epické a dramatické rysy Máje, aniž rezignuje na estetické funkce Máchova básnického jazyka. Vražedný zločinec Vilém Jiřího Valůška je naopak žalobně vášnivým i protestujícím hlasem mládí a milostné vášně, jež chce vše – nebo nic. A prohraje-li, zbude mu jen děs z prázdnoty smrti.

Vokální pozadí a několik veršů Jarmiliných v podání Eriky Stárkové tvoří spolu s výkonem Zdeněka Kluky pozoruhodný kontrapunkt i akordy k vlastnímu příběhu Máje.

Kde vrcholy příběhu spolu s emocionálním i estetickým napětím Máchových veršů hrozí strhnout posluchače k sentimentálnímu dojetí, nastupuje v Derflerově a Klukově provedení zcizující prostředky – třeba popis popravy se změní v kramářský morytát.

Máj, slavná báseň šestadvacetiletého básníka, tak zní i v 21. století v moderní a sdělné podobě. Karel Hynek Mácha, který ji před více než 180 lety vytvořil, byl ostatně také nadšeným divadelníkem a i počínajícím dramatikem a snad lze tvrdit, že by nové provedení uspokojilo i jeho buřičského ducha.

Derflerův nový inscenační výklad Máje se neobešel bez několika drobných textových úprav – chybí pochopitelně vstupní dedikační báseň a kromě drobných škrtů je vypuštěno Intermezzo 2 s nářkem Vůdce zhynul!

Tvarově, zvukově a výkladově je to představení tak pevné, že jsme se tenkrát v literárně-dramatické redakci ČRo Brno rozhodli pro „rozhlasovou rekonstrukci“ inscenace a neusilovali jsme o natočení celého Máje v původním rozsahu. A protože divadelní režisér, úpravce a hlavní účinkující hojně setrvával ve studiu u mikrofonů, rozhlasovou režii snímku převzal režisér Zdeněk Kozák. Bylo to technicky místy docela napínavé natáčení, jehož nástrahy skvěle vyřešil zvukový mistr Lukáš Dolejší. Věřím, že vás uvedení snímku Máchova Máje přesvědčí, že nejde o žádné „marné volání“.

Recitují a zpívají: František Derfler (Vypravěč), Jiří Valůšek (Vězeň) a Erika Stárková (Jarmila)

Divadelní úprava a režie: František Derfler
Rozhlasová dramaturgie: Tomáš Sedláček
Hudba a zpěv: Zdeněk Kluka
Mistr zvuku: Lukáš Dolejší
Rozhlasová režie: Zdeněk Kozák.

Natočeno v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2008.