Frans Eemil Sillanpää: Vyprávění o jezeru, Telátko a ovečka

1. prosinec 2018

Josef Somr čte dvě povídky dosud jediného finského držitele Nobelovy ceny za literaturu, v nichž příroda hraje přinejmenším stejnou roli jako postavy lidské. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Finský prozaik Frans Eemil Sillanpää (1888–1964) se narodil v chudé venkovské rodině nedaleko Tampere. Studoval botaniku a biologii, a přestože studia nedokončil, v jeho literární tvorbě se tato zkušenost silně odrazila. Je to patrné nejen z uváděných povídek, ale i z mnoha oceňovaných románů – příroda v nich hraje přinejmenším stejnou roli jako postavy lidské. Svá pozorování životního běhu přitom Sillanpää předkládá ve velmi přirozené až syrové podobě a nebojí se ani naturalistických detailů.

V počátcích své literární kariéry se autor sice věnoval psaní povídek, ale debutoval románem Život a slunce (1915). Jako jeden z prvních spisovatelů v románu Zbožná bída (1919) reflektoval události finské občanské války.

Logo

Nejplodnější byl ve 30. letech, kdy napsal romány Umírala mladičká (1931) či Lidé v letní noci (1934), v nichž akcentoval pozici člověka jako součásti nekonečného koloběhu života. Řada z nich byla přeložena do desítek jazyků, mj. i češtiny, a většina se ve Finsku dočkala i filmové podoby.

V roce 1939 byla Sillanpäämu jako dosud jedinému finskému spisovateli udělena Nobelova cena za literaturu. Po válce napsal už pouze tři memoárová díla. Pravidelně však vystupoval v rozhlase s vánočními fejetony, čímž založil tradici finské rozhlasové povídky.

Logo

Povídka Vyprávění o jezeru je ze sbírky Má drahá vlast. Dotyky těžkých let, z roku 1919. Povídka Telátko a ovečka vyšla ve sbírce Při zemi. Nevinné příběhy v roce 1924.

Účinkuje: Josef Somr
Přeložila a připravila: Lenka Fárová
Režie: Vlado Rusko

Spustit audio