Francouzskou cinematéku v Paříží zaplavila „nová vlna“ Françoise Truffauta

S francouzskou cinématékou vázalo Françoise Truffauta velké pouto, protože právě tam se seznámil s kinematografií a potkal osobnosti, které ho ovlivnili, jako byl například Jacques Rivette, Éric Rohmer nebo Jean-Luc Godard a další „cinefilové“, kteří se společně s ním, stali hlavními představiteli Francouzské nové vlny.

Retrospektiva představuje Truffauta od dětství, „můžete tady vidět třeba jeho deníček ze 40. let, kam si zapisoval a už tehdy hodnotil, nebo spíš známkoval, filmy, které viděl v kině,“ vysvětluje kurátorka Florence Tissotová.

V 50. letech se Truffaut stal velkým filmovým kritikem, který publikoval hlavně ve vlivném časopise Cahiers du cinema. Kde publikovali i další z pozdějších přdstavitelů Francouské nové vlny. „Výstavu jsme koncipovali spíš tematicky než časově. Zaměřili jsme se tak hlavně na způsob jeho tvorby, používání dekorací i práci s herci a herečkami a samozřejmě se svými spolupracovníky,“ upřesňuje kurátorka.

François Truffaut byl až posedlý filmem, to jen vypovídá o jeho všestrannosti. Byl scénáristou, například Godardova filmu U konce s dechem, producentem, založil společnost les Films du Carrosse, i hercem, hrál ve snímku Stevene Spielberga Blízká sekání třetího druhu. François Truffaut byl od 50. let známý hlavně jako filmový kritik, nesmlouvaný a tvrdý.

François Truffaut |foto: Cinémathèque française

„Filmy Françoise Ftruffauta jsou považovány často za velmi pozitivní, zábavné, v kterých hrají neherci a děti. Jako třeba úspěšný film Les Quatre Cents Coups, v češtině Nikdo mě nemá rád. Za který získal cenu na festivalu v Cannes. Na druhou stranu točil trýznivé snímky plné vztahových problémů. To třeba ve snímků Zelený pokoj, o muži, který je posedlý svou mrtvou ženou. „Takže bylo zajímavé srovnat veškerou jeho tvorbu do jedné výstavy. Vidíme jeho vůbec první krátkometrážní snímek Les Mistons, Uličníci, z roku 1957. I poslední film z roku 1983 Vivement dimanche ! Konečně neděle!“ Každý Truffautův film je zastoupený buď archivními dokumenty, scénářem, fotografiemi z natáčení nebo kostýmy.

„Ale samozřejmě některé snímky byly pro Françoise Truffauta signifikantní, těm se věnujeme víc.“ K těm patří ty, které spojuje postava Antoina Doinela. Mladíka, kterého v několika Truffautových snímcích ztvárnil Jean-Pierre Léaud. Jako čtrnáctiletého ho v roce 1959 Truffaut objevil pro svůj snímek Les quatre cents coups. Postava Antoina Doinela se nakonec objevila v pěti Truffautových filmech, posledním byl L'amour en fuite - Láska na útěku z roku 1979. „Je to něco hodně neobvyklého, aby herec ve filmu rostl se svou postavou po dobu dvaceti let,“ vysvětluje Florence Tissot.

Cinematheque francaise, Paříž |foto: Cinémathèque française

Truffaut díky svým producentským schopnostem navázal vztahy na americkou distribuci, jmenovitě Helen Scottovou. Která mu navíc zprostředkovala setkání s Alfredem Hitchcockem. Z čehož vzešla známá publikace Rozhovory Hitchcock - Truffaut. Snímky Françoise Truffauta měly ve Spojených státech na tu dobu výjimečnou kinodistribuci a staly se tak hodně oblíbené. Za snímek Americká noc získal Truffaut v roce 1974 Oscara.