Francois Villon Karla Kryla

02307418.jpeg
02307418.jpeg

V prvním březnovém Radiodokumentu, krátce poté, co si připomeneme dvacáté výročí úmrtí Karla Kryla, nabízíme posluchačům nahrávku, která jistě potěší každého lovce zvuku, radio- či fonoamatéra, ale jistě i mnohé další: například ty, kteří mají rádi poezii, zvláště pak Francoise Villona, a především pak ty, kteří mají rádi Karla Kryla.

Jedná se o zvukový snímek, který pořídil fonoamatér Hugo Kratoška v první polovině 70. let minulého století v německé emigraci. Karel Kryl na něm recituje rozsáhlý výběr z villonovských překladů Otokara Fischera. A můžeme se domnívat, že takhle podobně je recitoval už o několik let dříve, když začínal jako typický představitel hnutí divadel malých forem.

V roce 1966 totiž jako jeden ze svých prvních scénických počinů nastudoval společně s Václavem Duškem v Teplickém Divadélku na zámku pásmo Dražba na Villona. Poté se ale v rychlém sledu stalo mnoho věcí: ze začínajícího chlapce s kytarou, který ani nevěděl, co je to „protestsong“, se náhle stal umělecký protagonista československého osmašedesátého roku – a vzápětí emigrant. Vlastně exulant, jak sám zdůrazňoval.

Nově vyčištěná a poprvé veřejně prezentovaná nahrávka Hugo Kratošky zachycuje Karla Kryla ve vrcholné formě. Některé drobné technické vady snímku jen ještě podtrhují autenticitu nahrávky.