Fráňa Šrámek: Klavír a housle. Oklamal. Dva příběhy o lásce v podání Josefa Větrovce a Viktora Preisse

Prozaik a básník Fráňa Šrámek  (1877 – 1952) na vlastní kůži zažil hrůzy první světové války. I přes své hluboké antimilitaristické postoje musel dvakrát na frontu, nejprve na haličskou a pak do Itálie a Rumunska. Během druhé světové války na protest téměř nevycházel z domu. Šrámkův pacifismus a anarchismus a levicové názory do značné míry ovlivnily jeho dílo. Kromě odporu k válce ve své tvorbě často využívá motivů osudné lásky, která se nedá ničím spoutat. Mezi jeho nejznámější díla patří básnická sbírka Splav, román Stříbrný vítr nebo dramata Léto a Měsíc nad řekou.

Klavír a housle

Láskou zmámený Vítek vytáhne staré housle a chce vyjádřit své city hudbou. Tklivá melodie a sklenka vína v jeho otci probudí vzpomínky na dávnou lásku. Začne vyprávět příběh o tom, jak se zamiloval a jak požádal o ruku dívku, která mu hrála na housle — a jak nečekaná tragédie nakonec jejich štěstí ukončila.

Oklamal

Erna Slabochová prožila milostné románky s nejedním důstojníkem místní posádky. Jediný, kdo jí odolával, se náhle zastřelil… Co se stalo nadporučíku Bártlovi, proč zvolil dobrovolný odchod? A proč se trápí maloměstská krasavice?

Povídka Oklamal je typicky šrámkovským příběhem o lásce, která nikdy nebyla, ale mohla být, ale i příběhem o maloměstské povrchnosti. V roce 1965 podle ní „Šrámkův dvorní režisér“ Václav Krška natočil televizní film s názvem Odcházeti s podzimem s Blankou Bohdanovou a Vítem Olmerem v hlavních rolích.

Lidé putovali ke Kamennému mostu, pod mostem byl led na několika místech prosekán, v jednom z těchto otvorů chtěl asi zmizeti nadporučík Bártl, zavíraje za sebou dveře nadvakrát, ale padl náhodou těsně vedle jednoho z nich a zůstal ležet na ledě. Zbyla tam veliká rezavá skvrna a lidé nahýbali se přes zábradlí, hledajíce ji očima. Pokyvovalo se hlavami, jeden druhému hleděl na ústa, čekala se nějaká milá slova.