Fotograf Martin Wágner a jeho Cesty Sibiří
V pražské Czech Photo Gallery do 22. dubna vystavuje fotografie ze svých cest Sibiří Martin Wágner.
Na východ poprvé jel v sedmnácti letech a téměř všichni ho od cesty zrazovali. Dojmy vždy sice neměl zcela pozitivní, ale do Ruska se přesto rád a často vrací – především kvůli lidem.
Fotografoval sibiřské pastevce sobů, lovce velryb a mrožů na Čukotce, dobývání zlata v Partizansku, ropné vrty na Dálném Východě i Křest Rusi.
„Medvěd je výrazně rychlejší než já“
Asi největším dosavadním zážitkem bylo pro Martina Wágnera fotografování vulkanologů na Kurilských ostrovech, kde místo plánovaných tří týdnů byli nuceni zůstat tři měsíce. Stejný typ vrtulníku, který pro ně měl přiletět, se totiž zřítil a až do vyšetření příčin havárie nesměl žádný z těchto vrtulníků vzletět. Výpravě došly potraviny a museli lovit lososy v místních říčkách – stejně jako medvědi, kteří prý byli ovšem mnohem úspěšnější.
Soběstační, nezávislí a šťastní starověrci V chápání Ruska jako takového mělo pro Martina určující význam setkání s komunitou starověrců. Skupina lidí, která se už před čtyřmi sty po pravoslavné reformě oddělila od ortodoxní církve, si dodnes uchovává své náboženské a kulturní tradice. Žijí daleko na severu, mimo civilizaci a nezávisle na okolním světě. A jak říká Martin Wágner, jsou mnohem šťastnější než většina lidí z ruských vesnic, kteří často propadají depresím a alkoholu.
„Jít jiným směrem, než je Evropa, by byla špatná volba“
„Rusko je pro mě fascinující země, která mi dala možnost zajímavého cestování, ale zároveň je to země, z níž se strašně rád vracím domů,“ přiznává Martin Wágner. „S Evropskou unií sice nejsem ve všem zajedno, ale jako každý, kdo stráví nějakou dobu na Východě, si uvědomuju, že jít jiným směrem, než je Evropa, je určitě špatná volba.“