Folkově laděná novinka kultovního Kronos Quartetu ukazuje nekonečný potenciál lidové hudby

Šíře záběru smyčcového Kronos Quartetu zůstává neuvěřitelná – od klasiky přes experimentální avantgardu až k world music. Když ale v lednu 2014 slavil 40. výročí, obrátil překvapivě pozornost k anglo-americkým lidovým kořenům a pozval do londýnské haly Barbican folkové písničkáře Natalii Merchant, Rhiannon Giddens, Olivii Chaney a Sama Amidona. Výsledek jejich spolupráce zachycuje nové album Folk Songs.

Koncert se uskutečnil na popud společného vydavatele těchto interpretů, Boba Hurwitze z labelu Nonesuch – vizionáře, který si umělce pečlivě vybírá. Londýnská oslava se vztahovala na půl století existence labelu proslulého mimořádnou hudební nabídkou nerespektující žánry, a tak bylo na co se těšit.

Lídr Kronos Quartetu David Harrington tehdy myslel i na přizvání protestsongové legendy Pete Seggera, jenže folkař v těch dnech zemřel. Mezi kovaným americkým tradicionalistou a čtveřicí mladších hostů, kteří se koncertu nakonec zúčastnili, zeje zdánlivá hudební propast.

Pokud jde ale o názory, jsou si se Seggerem blízcí, uvědomíme-li si aktivistické pozice, které Natalie Merchant, Rhiannon Giddens, Olivia Chaney a Sam Amidona na vlastních albech zaujímají.

Pokud někdo Západu nalomil sebevědomý názor, že jedině z jeho středu může vzejít hudba pohlcující všechny smysly, byl to Kronos Quartet. „Vždycky jsem toužil po živém, energickém a cool smyčcovém kvartetu bez obav, že mě za to někdo pomluví. Musí ale vyjadřovat názory na život, vyprávět pravdivé hudební příběhy s půvabem, nadsázkou a hloubkou,“ uvedl Harrington.

Poznejte Kronos Quartet v oficiálním profilovém videu:

Nepovrchní, upřímně zamýšlené procesy zkoumání přešly v kontakty s hudebníky z Afriky, Blízkého východu, Indie, Sibiře, Balkánu nebo Mexika, jejichž jména do té doby na Západě nikomu nic neříkala.

Zdánlivý chaos přešel na vynikajících albech v harmonii a klasice navyklým koncertním sálům Kronos Quartet často zcela poprvé představil „hlasy a nástroje barbarů“. Vahou svého jména zároveň odmítl striktní dělení na západní vážnou a etnickou hudbu. Bez předsudků vstupoval do konfrontací především s úmyslem vzájemně se inspirovat.

Odklon od avantgardních kompozic a hudby za branou Západu směrem k uctivému doprovodu tradičních anglo-amerických skladeb nám může na Folk Songs přijít u Kronos Quartetu jako ústup do méně překvapivého prostředí.

Nenechme se ale mýlit. Záruku poskytují jak protagonisté alba, tak vhodně zvolené skladby, zaranžované až na Gabriela Witchera od Punch Brothers, hudebníky a skladateli působícími mimo folkovou scénu. Nechybí mezi nimi Nico Muhly, Donnach Dennehy nebo Jacob Garchik.

Zpěvačka, hudebnice a názorově vyhraněná Rhiannon Giddens, jedna z hostů a členka Grammy oceněné skupiny Carolina Chocolate Drops hrající ranou černošskou old-time music, v současnosti tvoří sama za sebe. Vzbudila obrovský zájem dvěma alby i spoluprací s producentem T-Bone Burnettem nebo cellistou Yo-Yo Mou.

Skladbu Factory Girl – upravený irský lament s vlastním textem – věnovala smrti tisíců továrních dělníků v Bangladéši: „Zvedla jsem tvář k nebi a spatřila, jak tisíce motýlů zatmí slunce.“

Americká písničkářka Natalie Merchant, pomáhající v osmdesátých letech svým andělským hlasem vytáhnout z anonymity skupinu 10 000 Maniacs, zvolila song The Butcher Boy, lidový baladický příběh o tragické lásce vedoucí k sebevraždě. Pak přidala ještě smutnou píseň z americké války za nezávislost Johnny Has Gone for a Soldier.

Z Irska pochází také jedna z nejoblíbenějších a nejčastěji přejímaných milostných skladeb Rambling Boys of Pleasure, která učarovala Olivii Chaney, posouvající už dlouho vnímání anglického folku do zcela nových dimenzí.

O dalších hostech a okolnostech vzniku alba se dozvíte více ve středeční Čajovně Jiřího Moravčíka.