Finsko slaví Den Kalevaly, v Česku vychází Finská čítanka

„Finskou čítankou mimo jiné slavíme 15 let edice od vydání první, Britské čítanky,“ říká redaktor Labyrintu Ondřej Kavalír a dodává: „Čítankami se snažíme šířit povědomí o současné zahraniční próze a zároveň vytvářet šikovné pomůcky pro ty, kdo se chtějí učit jazyky dané oblasti, protože jsou obvykle dvojjazyčné.“

Finské podivno

Editorka Finské čítanky Jitka Hanušová se při vybírání textů podle svých slov prokousávala hromadou rukopisů, které jí ochotně poskytli finští nakladatelé. Kromě 9 povídek a jednoho dramatu se do výboru dostal také úryvek z románu Mrzoutovo Finsko od Tuomase Kyröa, který reflektuje 100 let historie nezávislého Finska.

Gutenbergova čítanka současné finské prózy|foto: Nakladatelství Labyrint

Ovšem skandinávské detektivky, které jsou v Česku tak populární, bychom v čítance hledali marně. Finové totiž podle Hanušové tak dobré detektivky nepíšou: „Síla finské literatury je podle mě někde jinde a je dobře, že nakladatelé a čtenáři objevují díky ní i jiná témata nebo žánry jako je například tzv. finské podivno, které v sobě spojuje různé magické, fantaskní a sci-fi prvky.“ V čítance se editorka podle svých slov pokusila obsáhnout celou šíři rozmanité finské tvorby. Určité rysy se opakují u různých autorů, například sepětí s přírodou nebo národní identita: „Finové jsou patřičně hrdí na to, že jsou Finové, a to nejen v literatuře, ale i v jiných oblastech, což například u nás moc často nevidíme.“

Hobliny z finského lesa

Úvodní povídka Harryho Salmenniemiho Uranová lampa odkazuje k příběhu finského klasika a představitele finského realismu 19. století Juhaniho Ahoa Tenkrát, když otec koupil lampu z roku 1883. Aho je pokládán za praotce finských moderních povídek, neboť vytvořil a zpopularizoval krátký prozaický útvar s názvem „hobliny“, na nějž dodnes finští minipovídkáři navazují. Uranová lampa navazuje na motiv věčného světla, které sice osvětluje cestu, ale může zároveň oslepit. Další povídky ze sbírky se věnují jiným typickým tématům jako rodinné nebo partnerské vztahy, erotika, finský les nebo jídlo v podobě soba na různé způsoby, ale nevyhýbají se ani kontroverzním tématům jako je sexuální zneužívání. Mnohé jsou zároveň protkány typickým finským černým humorem, který je podle Jitky Hanušové blízký Čechům, neboť i Finové jsou schopni si utahovat sami ze sebe.

Den finské kultury v rytmu kantele

28. února se ve Finsku slaví Den Kalevaly, finského národního eposu, který ze sesbírané lidové slovesnosti sepsal a 28. 2. 1835 vydal finský obrozenec Elias Lonnröt. „Finsko je v každodenním životě protkáno odkazy na Kalevalu. Setkáme se s nimi v umění i v názvech bank. Na Kalevelu navazovaly celé generace finských umělců, včetně výtvarných nebo hudebních,“ prozrazuje Jitka Hanušová. Ve Finsku se tento den oslavuje celá finská kultura a organizují se různé přednášky nebo probíhají hudební a folklórní vystoupení.

Nakladatelství Labyrint a časopis Plav organizují letos pod záštitou finského velvyslance oslavu Dne Kalevaly poslední únorový den v novém prostoru Bar/ák na Florenci v Praze, kde mimo jiné na finský tradiční nástroj kantele zahraje Pasi Mäkelä.

Poslechněte si celé ArtCafé, kde se dozvíte více o finském smyslu pro ironii a o hrdosti Finů na vlastní výtvory a budete se moci zaposlouchat do hudby podle výběru Martin Starého, který mimo jiné představuje tvorbu kapely PONK.