Filozof ve věku nesvobody. Portrét Josefa Šafaříka, významného brněnského filozofa
Večer věnovaný Josefu Šafaříkovi, významnému filozofovi, který od roku 1938 žil a tvořil téměř nepoznán v Brně. Jeho dílo smělo veřejně vyjít až po roce 1989, kdy byl také oceněn čestným doktorátem Masarykovy univerzity a Řádem TGM. Poslechněte si ukázky z Šafaříkova díla, záznam jeho rozhovoru s Antonínem Přidalem, vzpomínku Václava Havla, ukázky z neznámé korespondence s Josefem Topolem a další vzpomínky pamětníků. On-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Tak jako žádná umělecká akademie neudělá z člověka malíře, tak ani fakulta nemůže udělat z člověka filosofa. Ovšem, že technika celý můj vývoj velmi zdržela, byla však dobrá, protože mi ukázala cestu vědy a maloměšťácký svět, který mě vždy odpuzoval.
Tato slova si poznamenal Josef Šafařík (1907–1992), prostějovský rodák, vystudovaný inženýr, který se už v roce 1938 rozhodl pro svobodné povolání a věnoval se filozofii a esejistice. Celý život prožil v Brně, v blízkosti filozofické fakulty, kam až do roku 1990 nesměl vstoupit. S nesvobodou se potýkal hojně. Za protektorátu žil v ilegalitě, později ve vynuceném ústraní a jeho dílo mohlo veřejně vyjít až po Sametové revoluci.
Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům.
V roce 1947 vydal svoji první knihu Sedm listů Melinovi, která byla oceněna v soutěži nakladatelství Družstevní práce, o rok později však byla stažena z prodeje. Až do roku 1990 nesměla jeho díla vycházet – výjimkou byl rok 1967, kdy mohl vydat svůj esej Člověk ve věku stroje.
Svými myšlenkami ovlivnil Josef Šafařík řadu známých osobností – k jeho odkazu se hlásili Václav Havel, Antonín Přidal anebo básník Jiří Kuběna. Po roce 1990 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně a Řád Tomáše G. Masaryka. Dočkal se ještě vydání svého rozsáhlého vzpomínkového eseje Cestou k poslednímu, který vyšel v roce 1991 v nakladatelství Atlantis. Svůj postoj k politice vyjádřil mnohokrát, například slovy, že „umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“.
Jestli se smrtí vše končí a já už nemám být s Tebou dále i po smrti, chci být raději atheistou. Jaké by to bylo pro mne nebe, kdybych Tě ustavičně hledal?
Z dopisu Josefa Šafaříka manželce Anně
Rok před smrtí Josefa Šafaříka s ním natočili Antonín Přidal a Olga Jeřábková několik rozhovorů. Ty se staly základem vltavského Večera na téma, který vznikl v roce 2012. Zaznívají v něm také vzpomínky pamětníků, ukázky z Šafaříkových textů a také z rozsáhlé korespondence s dramatikem Josefem Topolem i rozhovor s vydavatelkou jeho díla Jitkou Uhdeovou. Nahlížíme také do deníku Šafaříkovy manželky Anny, s níž prožil celý život.
Ze záznamu uslyšíme také rozhovor Josefa Šafaříka s Antonínem Přidalem a vzpomínku Václava Havla. Muzikolog Miloš Štědroň připomeneme Šafaříkův vztah k hudbě, například k oblíbenému Janáčkovi a Debussymu.
Připravila: Olga Jeřábková
Režie: Zdeněk Kozák
Natočeno v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
