Filmový festival Karlovy Vary

Tedy, pro přesnost. Ti, kdo chodili na filmy, které si dle katalogu vybrali a dostali se na ně, budou patrně titíž, kteří hovořili o mimořádně povedeném programu (uvedeno bylo obdivuhodných 250 filmů dohromady na 480 projekcích). Pak jsou tu ještě takoví, a nebojme se hovořit o většině, kteří při nejlepší vůli a zapojení maximálního nadšení pro festival, odjížděli z Karlových Varů zklamaní a méně rozesmátí než prezident Bartoška.

Facka na závěr

Trhlinou na celém průběhu festivalu bylo nadměrné množství zájemců o filmy. Statistiky hovoří o ročníku s nejvyšší návštěvností v historii - 12 071 akreditovaných. (Ve skutečnosti měl sice předloňský ročník ještě o pár desítek účastníků s akreditací více, nicméně festivalu nelze upřít, že návštěvnost od jeho "nových dějin" od roku 1994 systematicky a pravidelně stoupá.) Ovšem ti, kteří pravidelně ráno co ráno dostávali zprávy o neúspěšnosti svých rezervací na další den, určitě z oslňujících statistik nadšení nebyli. Už proto, že tři snímky denně, předplacené formou akreditace, prostě neviděli. Netřeba psát, že i ti z nich, co přišli i více než hodinu před projekcí čekat, jestli se náhodou neuvolní sedačka, byli zpravidla neúspěšní a předběhli je ti, kteří vyčkávali hodiny dvě.

Návštěvníci 42. MFF Karlovy Vary|foto: Pavel Socha

Nebylo se pak čemu divit, když byla na návštěvnících pozorovatelná nemalá míra nervozity a podrážděnosti. Jeden demonstrativní příklad za všechny. Absurdní zážitek hodný filmového zpracování se odehrál se na jedné z posledních sobotních projekcí, po určitém uvolnění návalu návštěvníků, kdy se zvýšila šance obsadit na poslední chvíli nějakou ze sedaček. Ve chvíli, kdy nešťastné divačce několikrát v průběhu 150minutového představení zazvonil telefon a nevypnula si ho ani po několikerém okřiknutí, jal se reprezentant jinak nadprůměrně tolerantního a empatického publika - toho času s nervy již velmi pocuchanými - po projekci řešit konflikt fyzicky a paní jednu ubalil.

Cigarety s dobrým zvukem

Jak už bylo řečeno výše, program byl letos velmi bohatý a kvalitní. Takže minimálně ti privilegovaní z řad filmařů, zástupců médií a VIP hostů, kteří se dostali na filmy dle svého gusta, zklamání nezažívali (o tom, že se nadprůměrné kusy vyskytovaly napříč žánry a sekcemi, svědčí i závěrečné vyhlášení výsledků odborné poroty - že vyhraje islandská detektivka, tušil patrně jen málokdo). I když to může znít jako samozřejmost, není. Všichni jistě znáte ten pocit, kdy se lákavý popisek k filmu v katalogu a reálný zážitek z něj míjí. Možná je to jen šikovně zvoleným výběrem snímků autora těchto řádek, možná byly filmy, které viděl, jen náhodou nadprůměrné. Ale když se k tomu připočítá i orientační průzkum spokojenosti u náhodných účastníků festivalu, zdá se, jakoby letos nad kanceláří programového oddělení při vybírání filmů byla opravdu šťastná konstelace hvězd.

Návštěvníci 42. MFF Karlovy Vary|foto: Pavel Socha

Hledat nějakou společnou linku mezi všemi letos odpromítanými filmy by asi bylo složité. A hlavně zbytečné. Nic objevného by také v závěru patrně nepadlo. Snad jen malichernosti typu, že se obecně ve filmech začalo zas víc kouřit (po velké antikuřácké hollywoodské kampani několika minulých let), že filmaři (i ti komerčněji založení) sází více než na efekty a triky na autenticitu vyprávěného, že se také mnohem více než dříve pracuje se zvukovou stopou, která povýšila na výrazový prostředek adekvátní obrazu... Postřehy stejně tak pravdivé jako nepravdivé, s argumentační základnou chatrnou a lehce vyvratitelnou - tudy cesta k popsání filmových zážitků nevede.

Návštěvníci 42. MFF Karlovy Vary|foto: Pavel Socha

Jednodušší a serióznější bude věnovat se konkrétním filmům a demonstrovat na nich jevy, které jsou jasně vypozorovatelné. To bude náplní série dalších článků se společným jmenovatelem 42. Karlových Varů...

Ceny 42. MFF Karlovy Vary 2007