Filmové podobenství o dobrovolném sebeobětování

30. srpen 2006

Nabídku českých kin v srpnu obohatil film Samaritánka, jeden z posledních snímků u nás asi nejznámějšího korejského režiséra Kim Ki-duka.

Vypráví o dvou mladičkých děvčatech, středoškolačkách, z nichž jedna se s jakousi radostnou posedlostí, či dokonce s vědomím poslání věnuje prostituci, vydělávajíc tak na vysněnou cestu do Evropy. Její přítelkyně, která zařizuje schůzky, s dívčiným počínáním nesouhlasí. Po tragické smrti své kamarádky (která při policejním zásahu vyskočí z okna) se rozhodne převzít její štafetu, byť způsobem notně svérázným. Kontaktuje její zákazníky, nabídne jim své tělo i peníze, které mrtvé dívce zaplatili. Jenže dívčiných skutků si povšimne její otec - policista. Otřesen zjištěním, že dosud nevinná dcerka, prozatím spící s velkým plyšovým medvědem, se prostituuje, začne muže nejprve odrazovat, poté ponižovat a posléze skončí u brutální vraždy.

Kim Ki-duk modeluje vlastní svět s osudovými rozehrávkami neblahých činů. Realizace připomíná hru loutek, natolik je jednání jednotlivých postav zbaveno odpovídajících motivací a psychologického zázemí a zatíženo stěží pochopitelnou symbolikou: mrtvou dívku například provází ustavičně blažený úsměv na tváři i po její smrti. Sotva lze také uvěřit, že by se otec ani náznakem dceři nezmínil, že odhalil její aktivity. Dívka jen nechápavě pozoruje, jak otec pustne, jak opouští dosud běžné hygienické návyky, jak se stává popudlivým a bolestínským.

Hlavní hrdinky Kim Ki-dukova filmu "Samaritánka"

Vyprávění režisér rozčlenil do tří kapitol s relativně uzavřenou tematickou náplní - v první zachycuje obě dívky, poté (a tato prostřední kapitola se nazývá Samaritánka) následují hrdinčiny schůzky s dřívějšími klienty (otcem pronásledovanými) a nakonec je přiřazena Sonáta, přinášející jakési svérázné rozhřešení. Zřejmě nikoli náhodou otec, spadající do odlišného kulturního i náboženského okruhu (jak stvrdí návštěva manželčina hrobu), průběžně seznamuje svou dceru s historkami o tradovaných zázracích v křesťanství, třeba o zjevení Panny Marie nebo o působení Matky Terezy.

Právě Samaritánka dokládá, že Kim Ki-dukův věhlas, jenž pronikl i k nám, je přemrštěný: film považuji za samoúčelnou hříčku nejen v souvislosti s vyslovovaným sdělením, ale také ve vypravěčské struktuře. Režisérovi, i když záměrně pracuje s naivitou, nejde o navození nějaké autenticity, jeho příběh se zcela podřizuje spekulativní obskurnosti, halené do zdánlivě oduševnělé mystiky kolem nepředvídatelných zákrut lidského smýšlení. Postavy jednají s vnitřní vyrovnaností jakoby duchem nepřítomny, ztotožňují se s neobvyklým počínáním, ať již pramení ze sebeobětování, nebo z bolesti, kterou nelze jinak uvolnit.

Kim Ki-duk ve filmu Samaritánka opět pracuje s krutostí jako s důležitým dramatickým prvkem

Samaritánku lze vnímat i jako zvláštní pokus vytvořit jakési podobenství o dobrovolném sebeobětování, o ztotožnění se se zvoleným údělem, byť by to bylo poskytování sexuálních služeb za úplatu (právě v tomto naprostém sebeodevzdání a posléze i sebedestrukci film připomíná Trierovo podobenství Prolomit vlny).

Související odkazy: ČSFD (flash-trailer), distributor v ČR

Samaritánka (Samaria), drama, Jižní Korea, 2004, 95 min
Scénář, režie, střih, výprava: Kim Ki-duk, kamera: Sun Sang-jae
Hrají: Han Yeo-reum, Lee Uhl, Kwak Ji-min, Seo Min-jung

autor: Jan Jaroš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser