Filmem roku je Šarlatán. Celkem posbíral pět Českých lvů

V roce 2002 natočila režisérka Agnieszka Holland film Julie se vrací domů. Jednou z postav byl charismatický léčitel se schopností uzdravit dotykem. Téma z 18 let starého snímku se objevuje i v aktuálním Šarlatánovi. Holland ho připravila podle scénáře Marka Epsteina, jenž zpracoval příběh léčitele Jana Mikoláška – muže, který uměl stanovit diagnózu na základě vzorku moči. Potíže pak úspěšně léčil bylinkami, jejichž studiu se celoživotně věnoval.

Premiéra filmu režisérky Agnieszky Hollandové Šarlatán, hlavní roli léčitele Jana Mikoláška, skutečné historické osobnosti, ztvárnil Ivan Trojan|foto:Profimedia

„Jeho talent se dá na rozdíl od šamanství vysvětlit. Šarlatán není film o zázracích, ale o tom, co takový dar s člověkem udělá, jakou cenu za něj zaplatí a jestli to ospravedlní slabost, zištnost a konformismus. Klademe si otázky, co je mravní, co není dovoleno, co je a co není hodné ospravedlnění. Ale já Mikoláška nesoudím, používám spíš behavioristický přístup, na základě scénáře rekonstruuji realitu,” řekla Agnieszka Holland ve Vizitce. Během natáčení filmu i po jeho premiéře se setkala s lidmi, jejichž příbuzní zažili Mikoláškovu léčbu na vlastní kůži. Sama má však s léčiteli jen okrajovou zkušenost.

Když je doba rychlejší než chápání

Čtěte také

Doba, kterou už nechceme zažít. Televizní minisérie Herec vypráví příběh o životě v nepravdě

Rodačka z Varšavy Holland je v České republice známá zejména díky minisérii Hořící keř z období okupace v roce 1968. Podílela se ale také na vzniku snímku o Jánošíkovi, film V temnotě zase reflektuje události z nacisty okupovaného Lvova. Ve Vizitce proto hovořila i o vztahu k historickým tématům. „Pro současnost je typické, že se odehrává hrozně rychle, a esenci toho, co se děje, je velice těžké uchopit. Když máte distanc od dané doby, je najednou zřetelnější, co je skutečná podstata věci. Minulost není mrtvá, je zakletá v přítomnosti a my se s ní musíme smířit a vzít si z ní ponaučení. Může nás totiž navést k pochopení současnosti.“

Čtěte také

Zajímaly mě katastrofické důsledky uplatňování kolektivní viny, říká Bohdan Sláma o filmu Krajina ve stínu

Právě současnost jí není lhostejná, dlouhodobě se společensky angažuje a účastní se i aktuálních demonstrací proti polské vládě. „Je to téměř rodinný podnik, chodím na ně já, neteř, synovec i moje dcera a její žena, všichni máme podobný pocit zodpovědnosti. Víme, že náš vliv je omezený, ale děláme, co můžeme,“ konstatuje. Ve svých filmech – například v angažovaném snímku Přes kosti mrtvých – chce ukazovat mechanismy, které v lidech povzbudí pozornost vůči okolnímu světu, empatii a citlivost. Svého postavení využívá i k aktivnímu boji za práva LGBT komunity, jež je v katolickém Polsku pronásledovaná. Nedávný dopis předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen podle jejích slov podepsala celá řada slavných umělců včetně Pedra Almodóvara.

z filmu Hořící keř|foto: HBO

Agnieszka Holland studovala na FAMU v Praze, jejími klíčovými učiteli byli například Evald Schorm, Elmar Klos nebo Jan Matějovský. Po návratu do Polska v sedmdesátých letech však kvůli rodinné i osobní historii příliš příležitostí k filmařské práci neměla. Tehdy jí pomohl režisér Andrzej Wajda. „Nabídl mi, abych byla první asistentkou režie na jeho filmu Člověk z mramoru. Vláda ale nedovolila, abych s tím filmem byla spojená. Wajda s celým štábem tedy začali stávkovat, vláda z toho dostala strach a s Wajdou se domluvila, že sice nebudu dělat na Člověku z mramoru, ale že mi schválí moje scénáře, které dlouho ležely v televizi a ve filmovém ústavu. Díky tomu jsem začala dělat filmy. Wajda mi v určitém okamžiku nabídl, že když je moje jméno pro vládu tak neprůchodné, adoptuje mě. Já si ale jako výraz loajality chtěla udržet jméno svého otce.”