Film podle potřeb a zájmů lidu. Dokument o tom, jak byla v roce 1945 zestátněna kinematografie a jaké to mělo důsledky

18. září 2025, aktualizováno

V dokumentu Film podle potřeb a zájmů lidu připomínají Vít Poláček a Jan Strejcovský kulaté výročí dekretu číslo 50 prezidenta Edvarda Beneše, kterým byla v srpnu 1945 zestátněna kinematografie v Československu. Stát tak získal monopol na výrobu a distribuci dokumentárních i hraných filmů.

Připravili: Vít Poláček a Jan Strejcovský
Dramaturgie: Marek Mojžíšek
Zvukový mistr: Tomáš Pernický
Premiéra: 18. 9. 2025
Produkce: Petra Petříčková

Úvahy o tom, že by stát měl platit filmy a poskytovat garance filmařům se ale objevovaly mnohem dříve – v podstatě od doby ekonomické krize ve třicátých letech a plány na centralizaci českého filmového průmyslu ještě před vypuknutím druhé světové války využila i německé okupační moc v protektorátu, shodují se filmová historička Tereza Czesany Dvořáková a historik Petr Kopal.

Jan Werich a Bohuš Záhorský

Dokument se snaží hledat odpověď na otázku, jestli následky tohoto dekretu měly jen negativní důsledky, nebo jestli českému filmu přinesly také jisté výhody. A také jak se vztah státní moci k filmu, jeho námětům a stylu měnil v průběhu dekád, které po podpisu dekretu následovaly.

Režisér Jiří Menzel, představitel hlavní role Václav Neckář a kameraman Jaromír Šofr při natáčení filmu Ostře sledované vlaky

Režisér, producent a poslední ředitel státních Filmových studií Barrandov Václav Marhoul v závěru dokumentu nabídne i osobní vzpomínku na chaotický zánik státního monopolu nad filmovým uměním.

autoři: Vít Poláček , Jan Strejcovský
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.