Film o černé Africe začíná za nejtmavší noci
Do německých kin přichází snímek režiséra Ulricha Köhlera Spavá nemoc. Film o německém doktorovi a rozvojové pomoci ukazuje nejen problémy tohoto postkoloniálního kontinentu, ale i smysl a nesmyslnost pomoci zvenčí.
Nikoliv skrovně osvětlenou cestu, ale absolutně tmavou a zcela neosvětlenou cestu téměř nevidíme v úvodních záběrech filmu. Není to cesta lesem a poli, nýbrž cesta vedoucí od kamerunského letiště do města. Rodina německého doktora právě vyzvedla na letišti dceru, která přijela na návštěvu. Najednou se odněkud vynoří voják, který postrádá v jejím pasu jakési vízum. Je jasné, že chce peníze, doktor mu je nechce dát. A my diváci se během několika minut ocitáme uprostřed africké reality.

V zemi, která byla přechodným domovem německého doktora Ebbo Veltena a jeho ženy Very. Jeho pobyt se chýlí ke konci. V následujících třiceti minutách filmu jsme nepřímo a jaksi mimochodem konfrontováni s dilematem rozvojové pomoci a závislosti na ní. Také se objevuje, jako ve všech filmech o Africe, centrální a proto lehce zprofanovaná – touha po Africe, která je v podstatě jen skrytým strachem ze života v rodné zemi. A další stěžejní téma filmu je situace privilegovaných lidí, konkrétně Němců, v Africe. Otázka, kterou si ti senzitivnější kladou: Kam až se mohu vzdálit od svých sociálních kořenů, aniž bych ztratil sám sebe?
Ale pozor: marně bychom hledali dialogy, vztahující se přímo k těmto tématům. Stejně jako nám úvodní scéna řekne o Africe víc než mnohdy několikahodinový film, podobným způsobem nám Ulrich Köhler i v dalších metrech filmu přibližuje „africkou matérii“. Je mistrem nahodilosti.
Přibližně ve své polovině najednou film poskočí o tři roky dopředu. Doktor Velten je stále ještě v Kamerunu – mezitím vyměnil svou německou ženu za africkou a svou hlavní roli za vedlejší. Tu teď ztělesňuje Francouz Alex, vyslanec zdravotní organizace, který má z lékařského hlediska ověřit Veltenův projekt ochrany proti spavé nemoci. Nyní vidíme bělocha Veltena očima černocha Alexe. Vidíme muže, který zde nebude nikdy doma a pro místní obyvatele je pouhým velkorysým dárcem a cizincem.
Ulrich Köhler se narodil v Marburku a studoval v Kemperu a Hamburku filozofii a vizuální komunikaci. Spavá nemoc je jeho třetím celovečerním filmem. Na letošním Berlinále za něj Köhler dostal cenu za režii. Před několika dny získal rovněž Filmovou uměleckou cenu na festivalu v Ludwigshafenu.
Zajímavý je i Köhlerův filmový debut Bungalov z roku 2002. Vypráví příběh jednoho německého vojáka, který po manévrech zůstane v bungalovu svých rodičů, nedělá nic a jde všem na nervy. Výborný film o nerozhodnosti dospívajícího. Svůj druhý film natočil v roce 2006. Snímek V pondělí přijdou okna je příběh mladé lékařky, která propadne panice z toho, že by se měla usadit, že by se po dokončené renovaci domu stal její život nudným.
Téma útěku je očividně Köhlerovým leitmotivem. Zpracovává ho všech svých filmech. A daří se mu to.
Schlafkrankheit, D, F : 2011. Režie: Ulrich Köhler. Kamera: Patrick Orth. Hrají: Pierre Bokma, Jean-Christophe Folly, Jenny Schily
Nejposlouchanější
-
Jiří Padevět: Vzpomínky na sny. Povídka z antologie Krvavý Žižkov
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Hlasy a Oko. Dvě premiéry povídek kanadské nobelistky Alice Munroové
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka