film HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY

Novinka Věry Chytilové začíná v dopravní zácpě na pražské magistrále. Hrdinka, jež pospíchá do práce, na chvilku zpanikaří za volantem. Vzápětí vyjeveně poslouchá, jak na ni sprostě řve arogantní šofér z kolemjedoucího mercedesu. Z úvodní epizody se zdá, že slavná česká režisérka bude opět stranit ženám a chlapy ukáže jen jako sbor arogantních ješitů a politováníhodných nýmandů. Hořké komedii Hezké chvilky bez záruky lze sice vyčíst leccos, rozhodně ji ale nelze obviňovat ze zaujatého feminismu. Autorka v ní totiž naděluje všem stejně: starším i mladším, nezávislým ženám i závislým mužům, sebejistým suverénům i vyvádějícím hysterkám. Ústřední téma vypadá banálně, naší hektické konzumní společnosti se ale dotýká dost zásadně. Mozaika, jejíž scénář Chytilová napsala s psycholožkou Kateřinou Irmanovou, předvádí různé typy partnerských konfliktů. Ukazuje ale i to, jak často kvůli nim zapomínáme na ty, kteří naši starost doopravdy potřebují. Vypráví o bezmocnosti stáří i o dětech, jež trpí nezájmem rodičů. Autorčin sarkastický pohled na dospělé a soucit s generací babiček a dědečků připomíná jasnozřivé sondy, kterými kdysi vstoupil do české kinematografie Miloš Forman.

Dějištěm filmu je psychologická poradna, jejíž klienti zosobňují paletu běžných problémů - nevěru, žárlivost, rozmařilou existenci na dluh, alkoholismus, chorobnou pedantérii, hysterii, či nudu z luxusu. Film je také tragikomickou přehlídkou všelijakých úchylů - od exota, který se lepí na ženy v tlačenicích, přes surovce, který zmlátí partnerku kvůli chybějícímu pivu, po pedofila, který se předvádí v koupelně. Živlem této trpké grotesky je všudypřítomná neuróza, což je její silou i slabostí. Díky ručnímu snímání vypadá jako autentická reportáž, občas však působí jako chaotická skrumáž, které by prospěl přehlednější řád i razantnější střih.

Hlavní postavou je psycholožka, jež má v popisu práce nabízet řešení partnerských trablů. V pozoruhodném podání Jany Janěkové jde o bytost, která se ve všeobecném stresu snaží existovat normálně. Se svými klienty se však většinou ani nedostane ke slovu a navíc ji ubíjejí starosti o vlastní soukromí. Z propletence vykolejených vztahů se postupně vyloupne několik obšírnějších zápletek. Historka kolem znuděného milionáře, jenž se k nerozeznání podobá Bolkovi Polívkovi, působí poněkud vyspekulovaně. Mnohem přesvědčivěji vychází příběh šarmantní kurátorky, která se zamiluje do mladého hejska ve věku vlastního syna. Jana Krausová ji zahrála znamenitě: jako ženu, jež přes veškerou zkušenost a noblesu neodolá touze ještě si trochu užít. Epizoda, v níž líčí svou avantýru psycholožce a ta ji omylem považuje za incest, patří k nejvtipnějším v celém filmu.

Věra Chytilová se neubránila svým typickým roztěkanostem a naschválům. Paradoxy naší každodennosti však umí vyhmátnout jako málokdo. Ve své novince ubrala na samoúčelných jízlivostech a její pozorování je moudřejší a vyrovnanější. Hezké chvilky bez záruky jsou groteskou o vrtkavosti citů a sexu, ale také úvahou o strachu a samotě, s nimiž si sebezkušenější experti obvykle moc neporadí. Skrytým tématem tohoto zábavného i duchaplného kaleidoskopu je sobectví. Chytilová ukazuje, že právě z něj pramení všudypřítomná disharmonie, v níž si člověk často připadá jak v blázinci.