Festivaly mají být místem, kde se tvoří nevšední věci, říká ředitel Prague Sounds Marek Vrabec
Jedna z nejvýraznějších hudebních událostí letos slaví třicet let existence. Festival založil v roce 1996 pod názvem Struny podzimu. Typický je svojí multižánrovostí, kdy propojuje klasickou hudbu, jazz, elektroniku nebo třeba i rap. „Nejbláznivější projekty mají největší šanci vejít do historie. Po hostech chceme mnohdy i náročnější program,“ říká ve Vizitce k už tradičně odvážné dramaturgii Prague Sounds.
„Festival je od toho, aby se při něm uskutečňovaly výjimečné výkony, je to taková olympiáda.“
Co pro něj znamenal odchod festivalu Struny podzimu z Pražského hradu? V čem je lepší jeho nynější název Prague Sounds? A jak se hledá rovnováha mezi umělci, kteří přitáhnou publikum na jméno, a těmi, které posluchači po koncertu teprve objeví? Ptá se Karolína Koubová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Vladimir Nabokov: Lolita. Za hranou lásky
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Jiří Vilímek: Neodvratný skon maratónského běžce. Jak se rodí hrdinové a přepisuje historie?
-
August Strindberg: Věřitelé. Někdy si lidé dluží víc než peníze a každý vztah má své věřitele
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.