Festival restaurovaných filmů „Veškerá paměť světa“

03817027.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03817027.jpeg

Pátý ročník mezinárodního festivalu restaurovaných filmů právě skončil v Paříži. Přehlídka nazvaná „Veškerá paměť světa“ v několika sekcích představila snímky z Velké Británie, Finska nebo sovětské éry. Velkou pozornost budily němé americké filmy. Více než sto let staré snímky se promítaly za doprovodu živé hudby.

Každou projekci festivalu restaurovaných filmů předcházela upoutávka plná Gremlins. Tak jen odkazovala na kmotra letošního ročníku, amerického režiséra Joe Danta. Ten si rád utahuje z vlastních snímků. Gremlins považuje za jediný film, který ho jakž takž proslavil.

„Možná to byl dobrý film, dobře načasovaný. Mohl vzniknout o dva měsíce dříve nebo později. Nikdy nevíte, zda snímek bude mít úspěch. Protože když byste dopředu věděl, že to bude hit, budete dělat jenom hity!“

Ne náhodou se jeho „béčkové" snímky postupně stávají „áčkovou" klasikou. Po celou dobu festivalu doprovázel projekce svých filmů a diskutoval s publikem. K vidění byli nejen oba díly Gremlins, ale i Hollywod Boulevard, Piraňa, Kvílení vlkodlaků, Vnitřní vesmír, Matinée nebo snímek Druhá občanská válka, který vznikl v roce 1997 v produkci HBO. Joe Dante je známý kritickým postojem k americké politice, médiím i společenským klišé.

Pátý ročník festivalu restaurovaných filmů nabídl i přehlídku britských snímků, finskou klasiku, filmy sovětské éry nebo více než sto let starou americkou kinematografii. Nesoutěžní přehlídka spolupracuje s filmovými institucemi po celém světě, chce podporovat digitalizaci velkých filmových klasik a zachovat tak „Veškerou paměť světa.“

„Obdivuji média a jsem dítě médií. Dlouhou dobu jsme doma neměli televizi, chodili jsme se dívat k sousedům. Myslím, že pro moji generaci je televize docela tematizovaná a veškeré ponětí o světě šlo skrz televizi, a to hlavně s přibývajícím počtem televizních kanálů. Hodně nás ovlivnila, to je dost charakteristické pro moji generaci.“

Festival restaurovaných filmů letos v Paříži rozšířil své působení. Promítalo se navíc ve filmotéce Latinské čtvrti, Nadaci Pathé - Seydoux, v kině Christine 21 nebo i na předměstí Montreuil. Přehlídka měla i svého druhého významného hosta, amerického režiséra Wese Andersona, který kromě výběru ze svých snímků, namátkou Grand Hotel Budapešť, Fantastic Mister Fox, uvedl i filmy, které ho ovlivnily. Společně s režisérem Barbetem Schroederem třeba Barfly, snímek o životě Charlese Bukowského z roku 1987, který se dočkal digitalizace.

„Vždycky jsem měl rád Mickeyho Rourka, a moc jsem neznal Charlese Bukowského. Ale v té době mě film Barfly hodně fascinoval a to hlavně portrétu umělce, které ukazuje. Příběh spisovatele, kterým jsem se i já chtěl v té době stát. Film přesně dokresluje filosofii jeho života,“ říká Wes Anderson.