Ferdinand Peroutka: Šťastlivec Sulla. Apokryfní příběh ze starého Říma o povaze politické moci

6. února uplynulo 130 let od narození Ferdinanda Peroutky (* 6. 2. 1895 Praha), jedné z nejvýznamnějších postav české prvorepublikové demokratické žurnalistiky a poúnorového západního exilu. Hlavním polem Peroutkovy působnosti byla především politická publicistika, měl však i umělecké ambice, o čemž svědčí několik prozaických a divadelních textů, napsaných krátce po druhé světové válce a pak v americkém exilu.

Do osvobozeného Československa se Ferdinand Peroutka vrátil se zkušeností pětiletého nacistického věznění. V krátké době za sebou píše dvě divadelní hry Oblak a valčík a Šťastlivce Sullu. Jejich rozdílný osud je závislý na době uvedení. Oblak a valčík má v Národním divadle premiéru ještě v roce 1947, v režii Karla Dostála hráli hlavní role Karel Höger a Zdeněk Štěpánek. Premiéra Šťastlivce Sully je plánovaná na konec února, ale po komunistickém převratu už k uvedení nedojde a Peroutkovo podobenství o povaze politické moci se k českému publiku dostane až po listopadu 1989.

Rozhlasovou inscenaci, pro kterou divadelní text výrazně upravila Věra Ptáčková, nastudovala režisérka Hana Kofránková v roce 1991. Hlavní role svěřila Ivanu Řezáčovi (Sulla) a Petru Haničincovi (Marius).