Fenomenální vystoupení Leonarda Cohena, tištěné divadelní programy na odpis a český Picasso Jan Křížek

24. červenec 2013

Čtenáře kulturních stran dnes notně musí zajímat hodnocení pražského koncertu Leonarda Cohena.

Podle Pavla Klusáka v Lidových novinách byl kanadský písničkář úžasný, jedinečný. Rozpoutával až modlitební atmosféru: „Útlý básník v sáčku a charakteristickém klobouku je po většinu koncertu v pohybu, choulí se, v jednom kuse se jaksi uklání, v rytmických písních švihá pěstmi před sebe jako amatérský boxer. Co chvíli kleká na koberec a vkleče před desetitisícovým publikem stráví velkou část večera.“

Podle Ondřeje Fencla v Právu byl Cohenův nedělní koncert fenomenální. Písničkář má stále uhrančivý výraz (hlas s léty klesl do samých hlubin prapodstaty) je sebejistý i intonačně. Opravdová magie se dostavila v druhé půli koncertu. Podle titulku: Dotek věčnosti.

Václav Hnátek v Mladé frontě Dnes píše o tom, že Cohen nemusí létat v kouli, přesto uhrane: udělal ze sedacího koncertu show. A jak toho docílil? „Jednoduše se postavil na pódium se skvělou kapelou, jedinečnými vokalistkami, průzračným zvukem a silnými skladbami.“ A ta koule z titulku? „Mladí mohou třeba lítat vzduchem na lanech a v koulích, Cohenovi stačí pokleknout a spustit.“

V Lidových novinách se Jana Machalická zaměřila na tištěné divadelní programy: a ptá se, zda se nejedná o tiskovinu na odpis. Obsažné programy Národního divadla prý potřebují inovaci jako sůl (obálky jsou prý zřejmě koncipovány podle nahodilých nápadů). Obsahově solidní programy vydává Divadlo v Dlouhé. V Divadle Komedie prý nezbývaly peníze, tedy program tiskli na tenoučkém papíru a v nejjednodušší grafické úpravě a vypadaly trochu jako letáky. Barvotisková stylizace tiskoviny Divadla Na Vinohradech je skutečně děsivá. Divadlo Rokoko nabízí neotřelou barevnost, originální varianty písma a sdělné grafické řešení. Tradiční styl si drží Činoherní klub, Ypsilonka a Divadlo Na zábradlí – ale zároveň jsou to podle Jany Machalické rezidua minulých ér.

A když už mluvíme o grafice: snad největším kulturním titulkem v denících je ten v Hospodářských novinách – Český Picasso. Tak je nadepsána recenze na výstavu obrazů Jana Křížka, jehož dílo obstojí vedle Rodina a Debuffeta. Lenka Lindauerová píše nejen o výstavě ve Valdštejnské jízdárně v Praze, ale i o nedochovaných obrazech. Janu Křížkovi archivace nebo prodej věcí byly cizí, řadu věcí zničil: „v umění si potřeboval ověřovat svůj náhled na svět“ a „jakmile si odpověděl na své otázky, nepotřeboval setrvávat v roli umělce“. Oprávněně největší titulek.

autor: Petr Šrámek
Spustit audio