Fenomenální venezuelská klavíristka Gabriela Montero hraje Mozarta a Šostakoviče. Poslechněte si záznam koncertu
Hned ve dvou dílech můžete opět obdivovat fenomenální venezuelskou klavíristku Gabrielu Montero, která se v této sezoně stala rezidenční umělkyní rozhlasových symfoniků. Přednesla Mozartův Koncert č. 14 a společně se sólotrumpetistou orchestru Jiřím Houdkem První klavírní koncert s obligátní trubkou od Dmitrije Šostakoviče.
PROGRAM
Sergej Prokofjev
Symfonie č. 1 D dur „Klasická“, op. 25
Wolfgang Amadeus Mozart
Koncert pro klavír a orchestr č. 14 Es dur K 449
Dmitrij Šostakovič
Koncert pro klavír a orchestr č. 1 c moll se sólovou trubkou, op. 35
Sergej Prokofjev
Symfonie č. 4 C dur, op. 47
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Joseph Bastian – dirigent
Gabriela Montero – klavír
Jiří Houdek – trubka
Program pod taktovkou francouzsko-švýcarského dirigenta Josepha Bastiana orámovala symfonie Sergeje Prokofjeva. V úvodu zazněla populární Klasická, ve finále pak Čtvrtá symfonie C dur.
Po provokujících, někdy až šokujících skladbách zkomponoval mladý Sergej Prokofjev v roce 1917 něco zcela jiného: čistou, průzračnou, prostou a hravou Klasickou symfonii, vytříbenou, svižnou a vtipnou, jeden z prvních krystalických příkladů neoklasicismu. Posluchač může obdivovat vystižení ducha slohu, tanečnost, rozkošné melodie i pikantní disonance.
Klavírní koncert Es dur dokončil Mozart v únoru 1784. Tehdy působil už třetím rokem ve Vídni, kde zažíval radosti i strasti svobodného povolání. Mozartova hudba obecně vyniká bohatostí melodické invence, zpěvností, čistotou harmonií, zvukovou barevností i dokonalostí výstavby, elegancí, přehlednou jednoduchostí, hloubkou i radostnou jasností. K tomu se přidává uplatňování nových progresivních prvků. V melodickém Koncertu Es dur je toto vše slyšet.
První z klavírních koncertů Dmitrije Šostakoviče z počátku 30. let je nekonvenční dílo, brilantní a virtuózní, místy až jedovatě sarkastické. Původně mělo jít o Trubkový koncert, přidáním klavíru se však nakonec záměr obrátil a vznikl Koncert pro klavír a orchestr c moll se sólovou trubkou.
Čtvrtá symfonie Sergeje Prokofjeva vychází z hudebního materiálu baletu Marnotratný syn s biblickým novozákonním námětem, který si u Prokofjeva objednal Sergej Ďagilev, impresário Ruského baletu. Symfonie vznikala paralelně, sleduje klasickou formu, ale nevzdává se materiálu z baletu, a tak je druhá věta obrazem návratu marnotratného syna a třetí vyvolává představu svůdnosti krásných žen.
Související
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
