Féerický svět v příbězích irského básníka Williama Butlera Yeatse

„Toužil jsem, jako každý umělec, stvořit malý svět plný krásných, příjemných a pozoruhodných věcí z tohoto smutného a nevydařeného světa a ukázat pohled na jinou tvář Irska komukoli z mého lidu, kdo se podívá tam, kam já ukáži. Napsal jsem tedy přesně a upřímně mnohé z toho, co jsem vyslechl a spatřil…“ píše osmadvacetiletý básník v úvodu k prvnímu vydání Keltského soumraku.

Rodilý Dubliňan William Butler Yeats (1865–1939) od dětství často pobýval v hrabství Sligo na severozápadě Irska, odkud pocházeli jeho rodiče. Sligo je kraj zahalený mystickým závojem. Je to místo, které v senzitivním básníkovi probouzelo zájem o vše tajemné a záhadné. Podivuhodná vyprávění zdejších venkovanů, tradované keltské legendy a příběhy vzrušovaly Yeatsovu mysl a podněcovaly jeho fantazii. Jak zmiňuje, zaznamenal nejen věci slyšené, ale i prožité, „co leží mimo dosah všech slov“.

Vizionář; Venkovská strašidla

V prvním příběhu autor vypráví o básníkovi, který se toulá po horách a rozpráví s pološílenými a vizionářskými venkovany nebo přesvědčuje tajemné a svědomím zatížené osoby, aby svěřily tíhu svých starostí na jeho bedra. Ve druhém pak líčí strašidelné bytosti, o kterých slyšel ve starobylé vesnici H. v Leinsteru.

Zlatý věk; Neúnavní; Čarodějové; Jedlíci drahých kamenů

Ve čtveřici vyprávění se nám otevírají živé sny a v nich dávný svět zcela dokonalý a přívětivý, tradované lidové příběhy o féerijských bytostech, rituály vyznavačů temných sil a mystické vize pekla, které autor popisuje na základě svých vlastních zkušeností.

Sny bez ponaučení

Pohádkový příběh svým dějem velmi připomíná pohádku Třetí princ. Je ovšem mnohem syrovější a má současně i ambice posluchače pobavit. Yeats vzpomíná, že tomuto příběhu, který jeho příteli vyprávěl jeden stařík z galwayského chudobince, „všichni kolem potěšeně naslouchali, občas propukajíce v smích“.

Staré město; Tři O’Byrneové a zlí féerijci; Přátelé lidu z Féerie

Podivné zjevení poblíž zříceného, břečťanem porostlého kostela, jehož základy jsou zvány „Staré město“, pověst o pokladu rodiny O’Byrneů a vyprávění o těch, kteří vídají féerický lid nejčastěji a mají také nejvíce z jejich moudrosti. Lidové báje a tajuplné příběhy tradované na irském venkově vyslechl a zapsal básník a laureát Nobelovy ceny za literaturu.

Víra a nevíra; Ďábel; Šťastní a nešťastní bohoslovci; Regina, regina Pygmeorum, veni

Čtyři příběhy z Keltského soumraku. Záhadné zmizení malého děvčete, temné vyprávění staré chůvy a další příběhy o setkáních s féerijskými bytostmi, a dokonce i se samotnou královnou malého lidu.