Fascinuje mě, jak se soustředí na modlitbu i na oslavu života, říká o chasidských Židech jejich fotograf Jindřich Buxbaum

Na zádech otisky „lékařských“ experimentů Josefa Mengeleho, na paži vytetované číslo, které z něj za války udělalo zaměnitelný kus. Tak fotograf Jindřich Buxbaum vzpomíná na svého tatínka, jenž spolu se svou rodinou prošel koncentračními tábory. O útrapách prožitých za války tatínek nemluvil. Svého syna však zasvěcoval do židovských zvyklostí. Se zápisem hrůzných vzpomínek svého otce se Jindřich Buxbaum seznámil až při návštěvě muzea v Osvětimi.

Fotografie z výstavy Jindřicha Buxbauma Šalom v Izraeli|foto:Jindřich Buxbaum

Jindřich se narodil v roce 1953, dětství trávil v Nové Hradečné na pomezí Hané a Jeseníků. Od útlého věku docházel s otcem na olomouckou židovskou obec. Dnes patří mezi nejvýznačnější tuzemské fotografy zaznamenávající témata spojená s židovstvím. Specializuje se na takzvané járcajty, tedy výročí úmrtí rabínů, která si pravidelně připomínají chasidští Židé. Buxbaumovy fotografie předávají publiku prožitky tohoto společenství tak věrně, jako kdyby bylo jeho součástí.

Dostat se do komunity chasidských Židů je přitom obtížné. „Je to velmi uzavřená skupina. To, že mě přestali při focení vnímat, není věc desítek minut, ale několika let,“ konstatuje. S chasidy, pro které je typické silné prožívání náboženství a také radost ze života, se poprvé seznámil před lety v Jeruzalémě u Zdi nářků. Spřátelil se s nimi a do Izraele se začal vracet. „Fascinoval mě způsob, jakým se dokázali soustředit na rozprávění s bohem,“ říká s tím, že v kyjevské komunitě jej zase překvapilo, s jakou samozřejmostí tamní děti odmala ovládají cizí jazyky.

Z výstavy Jindřicha Buxbauma Židovská škola dnes – Ješiva v Kyjevě|foto:Jindřich Buxbaum

Kde fotil Jindřich Buxbaum járcajt poprvé? Co zažil při fotografování v Osvětimi? Proč je patronem olomoucké kardiochirurgie? I o tom mluvil ve Vizitce.