Farní školy v barokních Čechách. K čemu potřeboval prostý poddaný umět číst a psát?
A jak se lišila výuka na vsi a ve městě? Nejen o těchto otázkách hovořil Petr Šmíd s literárním historikem Milošem Sládkem.
I sedlák v barokních Čechách musel občas písemně komunikovat s vrchností a úřady. Četba bible navíc napomáhala k lepšímu pochopení Písma a zajištění spásy. Písemný projev se ovšem mohl omezit jen na znalost vlastního podpisu. Za ženy navíc písemnosti mnohdy vyřizoval otec a později manžel. Historickým pramenem, z kterého čerpáme naše poznatky o farních školách, jsou především tzv. duchovní tabely uložené v Archivu pražského arcibiskupství. Pocházejí z let 1713–1715.
Provoz městských a vesnických farních škol se navíc výrazně lišil. Co do obsahu výuky i délky školního roku. Zejména vesnické farní školy byly jen minimálně materiálně zabezpečeny. Ani život samotného učitele nebyl rozhodně snadný a k učitelskému platu si kantor potřeboval zajistit i řadu dalších přivýdělků.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Povídky z edice Život kolem nás. Prózy Mandlera, Dvořáka, Holuba, Pekárka, Trefulky a Mináče
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
