Fagot je pro mě velké téma, přináší mi do života štěstí, říká skladatel Jiří Trtík. V jeho skladbách představuje stromy i bizony

Zprvu to vypadalo, že se Jiří Trtík vydá po stopách svého otce, majitele sklárny Bomma, a bude z něj člověk pracující primárně s jedničkami a nulami. Jenomže během studií na kutnohorské průmyslovce mu došlo, že spíš než programování a ekonomika jej zajímá Platón a že dosavadní život v kreativitě, psaní básniček či natáčení amatérských filmů pravděpodobně nebude náhoda. Z pražské Filozofické fakulty, kde začal studovat čistou filozofii, se stáhl domů na Vysočinu a tam osm až dvanáct hodin denně cvičil na klavír. Dohánění skluzu se vyplatilo, na obor skladba a dirigování na konzervatoři byl nakonec přijat. Ve Vizitce si nechal zahrát jeden z prvních důkazů: miniaturu Hroch a ptáček, již zkomponoval ve dvaceti letech. „Líbí se mi dodnes, je v ní humor a přátelství, což jsou důležité hodnoty. Kdyby je člověk chtěl zhudebnit seriózně, nemusí se to povést, tady se to ale povedlo. Chtěl bych takhle psát i teď,“ komentuje Hrocha a ptáčka.

Stesk po evropské kulturnosti

Ve svých dvaatřiceti má za sebou velký kus práce. Vždycky toužil po zkušenosti ze zahraničí, a tak se rozhodl, že hudbu vystuduje na Cleveland Institute of Music v Ohiu. Stipendium mu tři roky stačilo jen na pokrytí školních nákladů, denně proto skládal, učil se novým věcem, psal teoretická pojednání a na pivo s kamarády neměl ani pomyšlení. Když se jeho pobyt po čtyřech letech chýlil ke konci, dostal několik nabídek na post pedagoga. Přestože studoval na špičkové univerzitě (v minulosti spojené například s Bohuslavem Martinů nebo Igorem Stravinským), a nadto ve městě, jehož orchestr je prý „naprosto vycepovaný“, rozhodl se pro návrat. „Amerika se mi ve čtvrtém roce trochu zprotivila. Začalo se mi stýskat po evropské kultuře a kulturnosti,“ uvádí jeden z důvodů koupě zpáteční letenky.

Čtěte také

Jsem z Číhoště – mám ideály a budu je mít, říká skladatel Trtík

Za oceánem má ovšem vazby dodnes, loni měla v Clevelandu premiéru jeho skladba Forest City. Jako by tematika lesa byla pro Trtíka osudná: v přírodě na Vysočině prožil dětství, lesu a jeho mizení také věnoval nedávno představený hudebně – vizuální projekt Koncert pro les. Nedaleko kláštera v Mníšku pod Brdy propojil hudební procházku s hodinovým koncertem pro fagot, orchestr a sbor.

Fagot je přitom pro Jiřího Trtíka naprosto zásadní hudební nástroj. Zkomponoval pro něj kupříkladu vzpomínku na výlet do parku Yellowstone, jejíž úryvek ve Vizitce taktéž zazněl. „Fagot je pro mě velké téma, přináší mi do života štěstí,“ říká s úsměvem přes celý obličej. „Il fagotto je původně otep roští, souvislost lesa a fagotu je tedy obrovská. Fagot vnímám jako strom, orchestr v našem koncertu symbolizoval živý les a sboristé na pařezech představovali mrtvé stromy. Troufnu si říct, že všechno, co se dá zahrát na fagot, v tom koncertu je,“ říká na adresu špičkové hráčky Michaely Špačkové, která fagotový part obstarala v Koncertu pro lesy i v kompozici Ozvěny Yellowstonu.