Experimentální prostor NoD se promění v Apollo 11. Měsíční sonátu č. 11 napsala NASA
Experimentální prostor NoD se promění ve vesmírnou stanici. Režisér Janek Lesák a kolektiv vytvořili autorskou inscenaci inspirovanou letem Apolla 11 na Měsíc. Měsíční sonáta č. 11 je inscenace, která vznikla na bázi skutečného přepisu komunikace posádky Apolla 11 s řídicím centrem NASA v Houstonu. Další představení se odehraje 11. dubna 2018 v 19:30.
Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“ Od vyřčení této věty uplynulo skoro 50 let. A právě nad tímto hrdinským činem se v inscenaci Měsíční sonáta č. 11 zamýšlí režisér Janek Leásk.
Já to stále považuji jakési lidské hrdinství. Sice jsme od té doby poslali autíčko na ovládání na Mars, ale víc než to, že jsme se jako lidstvo dostali na Měsíc, jsme od té doby nedokázali. A lidstvo to dokázalo s něčím, co by dnes bylo považováno za naprosto nedostačující. Ten počítač, co měli v Apollu 11, byl skutečně na dnešní poměry slabý. A tady té věci oni svěřili důvěru, zavřeli se do 4 metrů čtverečních a vystřelili se do vesmíru. To je podle mě neskutečně hrdinská věc.
Janek Lesák
Veškeré texty v inscenaci jsou věrným přepisem komunikace posádky Apolla 11 s řídicím centrem v Houstonu. Děj tedy kopíruje skutečnou trasu Apolla ze Země na Měsíc.
Přišli jsme na to, že na stránkách NASA se dají stáhnut transkripty komunikace všech projektů Apollo, což jsou 600 až 700stránkové dokumenty. Ale podle mě jsou psané v kódu scénáře. U každé repliky je přesný časový kód, od chvíle, kdy to padlo až po to, kdo to prohlásil a pak teprve následuje ta věta.
Janek Lesák
Původních 629 stran seškrtal Janek Lesák společně s dramaturgyní Natálií Preslovou na dvacet.
Těch dvacet stran jsme přeložili a pak s tímto textem pracovali jakožto s podkladem pro vznik hudby. Ale ještě před tím jsme ho museli rozkódovat. Když se do toho člověk trochu víc začte, tak pochopí, co se tam odehrávalo. A vedle těch kódů jsme tam našli řadu pasáží, které bychom ani nečekali. Jako třeba vtípky, které říká posádka Apolla 11, a je patrné, že jsou to vtípky z nervozity.
Natálie Preslová
Nedramatický text se rozhodli tvůrci zhudebnit.
Ivo Sedláček, který skládal muziku, ze záznamů z Apolla 11 zjistil, že posádka neustále ovládá nějaký palubní počítač. My jsme se snažili najít nějaký stroj, který by byl výkonem tak špatný jako ten jejich tehdejší počítač. Nakonec jsme zvolili syntetizátory. Takže naši herci odehrají na čtyři „synťáky“ hodinové koncepční album Měsíční sonáta č. 11.
Janek Lesák
Posádku Apolla 11 tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídicího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin „Buzz” Aldrin. Není tedy divu, že v inscenaci účinkují tři muži. Společně s Martinem Cikánem a Ladislavem Kardou je to i Jan Strýček, který v Měsíční sonátě č. 11 hraje Michaela Collinse.
To byl podle všeho strašně oblíbený člověk, který i přes všechno co dokázal – byl třeba pilotem v armádě a členem vesmírného projektu – velmi skromný. Takže podle mě to musel být až „dušínovský“ prototyp hrdiny.
Jan Strýček
Mužské trio doplňuje herečka Lumíra Přichystalová, která ve svých promluvách zastupuje celé řídící středisko NASA. Vizuální stránka inscenace je inspirovaná technologiemi, které dostaly Apollo 11 na Měsíc. O to, aby scéna Experimentálního prostoru NoD vypadala jako interiér vesmírné lodi, se postaral scénograf Mikoláš Zika.
