Evropský zájem o čínské investice upadá, důvěru ve sliby Pekingu už ztrácejí i na Balkáně

Čína doufá, že jí balkánské země poslouží jako brána do Evropy. Jenže dychtivost Balkánu po čínských penězích začínají brzdit obavy z toho, jestli Peking své sliby nakonec dodrží.

Ve své analýze to uvádí hongkongský deník South China Morning Post, podle kterého se pochybnosti odrazily třeba na tom, že se posledního summitu takzvané skupiny 17+1 nezúčastnilo hned několik lídrů zemí střední a východní Evropy.

Čtěte také

Několik dní před únorovým mítinkem, který tentokrát proběhl formou videokonference, přijel do Pekingu prezident Černé Hory Milo Djukanović. Na setkání s necelou stovkou čínských podnikatelů dal jasně najevo, že jeho země velmi vítá čínské investice do turistického ruchu, energetiky nebo dopravy. Vypůjčil si ale také slova starověkého vojenského stratéga Sun-c‘, když zdůraznil, jak důležitá je dovednost důkladně věci plánovat.

Černá hora patří mezi malé balkánské země, které doufají, že by jim čínské peníze mohly pomoct nastartovat ekonomiku utlumenou dopady koronavirové pandemie. Nebo v to alespoň věří místní lídři.

Konkrétně se Čína v Černé hoře už teď podílí na stavbě vůbec první dálnice v zemi. Jenže jde současně o projekt, který podle pozorovatelů udělal obrovskou díru do černohorského státního rozpočtu.

Most do Evropy

„Z geopolitického i obchodního hlediska představuje Balkán v očích Pekingu most do Evropy“, říká Vuk Vuksanović z bělehradského Centra bezpečnostní politiky. Je to prý dáno geografickou polohou regionu, ale i tím, že některé státy, jako například Srbsko, jsou kandidáty na vstup do Evropské unie.

Čtěte také

Politické vazby mezi balkánskými státy a asijskou velmocí jsou tak podle Vuksanoviće výsledkem snahy Pekingu o lepší přístup na evropský trh a touhy lídrů na Balkáně využít nabízených příležitostí.

Čína sice peníze na budování infrastruktury poskytuje prostřednictvím půjček, i tak je to ale velmi lákavá nabídka pro země, které nejsou členy evropské sedmadvacítky. Doufají, že je to způsob, jak dohnat zbytek Evropy, myslí si Filip Šebok z pražské Asociace pro mezinárodní otázky, kterého hongkongský list cituje. Balkánské země jsou prý obecně přístupnější čínskému modelu podnikání.

Šebokovo tvrzení dokládá deník South China Morning Post také čísly. V roce 2010 byli největšími příjemci čínských peněz v rámci tehdejší skupiny 16+1 Maďarsko, Česká republika, Polsko a Slovensko. Přiteklo do nich 78 % z celkových prostředků, zatímco na Balkán putovala jen pětina. V roce 2019 už do balkánského regionu směřovalo 41 % čínských financí. A teď navíc Peking slibuje balkánským zemím také vakcíny proti covidu-19.

Plnění slibů vázne

Počátky spolupráce na formátu 17+1 jsou už devět let staré, řada evropských zemí je ale nyní čím dál tím méně spokojená s výsledky tohoto partnerství. Vadí jim rostoucí obchodní deficit s Čínou nebo to, že Peking jen pomalu otevírá vlastní trh jejich zemědělskému exportu. Asijská velmoc přitom byla dlouhou dobu vnímaná jako vítaný investor, který popožene ekonomiky zemí střední a východní Evropy.

Čtěte také

Jenže výsledky čínského investování zůstaly daleko za očekáváním, upozorňuje český analytik Šebok. Situaci neprospělo ani to, že celá řada projektů ve skutečnosti nepřinesla nová pracovní místa. Proto už se Čína nejeví jako až tak slibný investor.

Letošního summitu skupiny 17+1 se nezúčastnili vrcholní lídři Bulharska, Rumunska, Slovinska, Lotyšska, Litvy ani Estonska, kteří na setkání s hlavou Číny Si Ťin-pchingem vyslali jen níže postavené zástupce. Prezident Si se snaží situaci napravit – slíbil partnerům importovat zboží v hodnotě 170 miliard amerických dolarů a také zdvojnásobit nákup zemědělských produktů během následujících pěti let.

Ani tyto závazky ale zřejmě nedokáží rozptýlit evropské obavy. Už proto, že podobný slib, směřovaný k roku 2015, se podařilo naplnit teprve loni, uzavírá deník South China Morning Post.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, který připravila Tea Veseláková.

Evropská unie s fanfárami přijala nové protiruské sankce kvůli případu Alexeje Navalného. Můžou ale něco reálně změnit? – Jedním z mála spojenců pro Moskvu zůstává Turecko, o skutečném partnerství ale nemůže být řeč. – Jak velké slovo budou mít aktivisté při tvorbě globální klimatické politiky? – A francouzské politiky zaměstnává spor o maso v nabídce lyonských školních jídelen.

autoři: Tea Veseláková , ert
Spustit audio

Související