Eva Svobodová: Protest policie. Kdo z události francouzského léta vyjde jako vítěz?
Nepokoje na předměstích francouzských měst utichly, na konci července však začali protestovat pro změnu policisté. Nelíbí se jim, že s obviněním z nepřiměřeného násilí skončil ve vyšetřovací vazbě jeden ze strážců zákona, který během nepokojů zasahoval. Události francouzského léta zároveň začínají profilovat politickou osobnost, která by mohla ve volbách za čtyři roky nahradit současného prezidenta Macrona.
Policista, který skončil ve vazbě, je jedním ze čtyř strážců zákona, obviněných kvůli zásahu v centru Marseille. Při něm byl pravděpodobně gumovým projektilem na hlavě těžce zraněn 22letý muž, kterému lékaři museli odstranit část lebky.
Čtěte také
Vazba jejich kolegy se pro strážce zákona stala rozbuškou k vyjádření dlouhodobější nespokojenosti. Policisté po celé Francii, kteří podle zákona nemají právo na stávku, našli nepřímý způsob, jak protestovat. Kolem pěti procent z nich odešlo na nemocenskou.
Část využila zákona, který jim umožňuje provádět jen urgentní zásahy. Policisté poukazují na dlouhodobé přetížení, množí se mezi nimi případy sebevražd. Po několikaleté bezpečnostní krizi, která započala útokem na pařížskou redakci Charlie Hebdo, na strážce zákona podle nich dopadají politické přešlapy prezidenta Macrona – zvýšení daně z pohonných hmot, které vedlo ke vzniku hnutí žlutých vest, environmentální protesty kolem obřích nádrží a hlavně schválení důchodové reformy, které spustilo v ulicích francouzských měst vlnu násilí.
Místo aby byli vnímáni jako strážci republiky, lidé na ně na ulicích pokřikují, eufemisticky řečeno, „posluhovači Macrona“.
Macronismus v další fázi
Čtěte také
Skutečnou politickou roztržku ale způsobilo, když generální ředitel francouzské národní policie Frédéric Veaux prohlásil, že „do té doby, než začne případný soud, nemá policista ve vězení co dělat.“ Tím pobouřil nejen prezidenta republiky, který se nechal slyšet, že složitou situaci policie chápe, „nikdo ale nemůže stát nad zákonem“.
Šéf policie pobouřil hlavně justici, která jeho prohlášení bere jako útok na svou nezávislost. Nebylo by to poprvé. Tisíce policistů demonstrovaly v květnu 2021 před Národním shromážděním s heslem „problémem policie je justice“. Žádaly, aby soudy pachatele trestaly přísněji. Mezi demonstrujícími byl tehdy i ministr vnitra Gérald Darmanin.
Právě ministr Darmanin k protestům z počátku mlčel. Nakonec se s policejními odbory sešel. Jedním z jejich požadavků bylo, aby policisté měli jiný režim vyšetřovací vazby, než kterému podle trestního práva podléhají všichni občané republiky. Darmanin se bezpochyby nachází v komplikované pozici.
Čtěte také
Z jedné strany na něj tlačí policejní odbory, které ve Francii sdružují kolem 80 procent policistů, a jsou tudíž silnou nátlakovou skupinou. Z druhé strany Macron požaduje, aby se ministři drželi linie vlády. Prezident chápe, že se bez shody s policií neobejde. Blíží se olympijské hry, je před ním navíc schvalování nového migračního zákona, které znovu zemi rozdělí. Prezident ale nechce, aby mu tlak policie přerostl přes hlavu.
Darmanin měl tak na výběr, jestli se zachová spíš jako třetí nejdůležitější figura ve vládě, nebo spíše jako první policajt Francie. Tím, že ministr vnitra policejním odborům slíbil, že se za jejich požadavky zasadí, se rozhodl dát přednost spíše roli prvního policajta v zemi. To je mimochodem pozice, do níž se dlouho stylizoval ještě jako ministr vnitra někdejší prezident Nikolas Sarkozy.
A právě touto cestou se patrně Gérald Darmanin chce vydat a v roce 2027 kandidovat na post hlavy státu. V současnosti je ale figurou, která společnost spíše rozděluje. Je téměř jisté, že tváří v tvář Marine Le Penové by levicové voliče v druhém kole prezidentských voleb nepřesvědčil.
Část Francie na druhou stranu považuje červencové nepokoje z jeho strany za spíše zvládnuté. Je možné, že se svého prvního policajta Macron postupně zbaví. Stejně tak je možné, že se za čtyři roky bude stále sebevědomější Darmanin pokoušet dovést macronismus do další fáze.
Autorka je politoložka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
