Eugéne Fromentin: Dominik

Román Dominik francouzského malíře, prozaika a výtvarného kritika Eugena Fromentina (1820-1876) je steskem a nostalgií obestřený příběh mladé lásky, zarámovaný hrdinovou současností. Odehrává se na jihofrancouzském venkově, v okolí Fromentinova rodného města La Rochelle, v melancholické rovinaté krajině u moře, kterou romanopisec umně evokuje v proměnách ročních období s básnickou i malířskou jasnozřivostí zároveň, a v Paříži.

Nejpůsobivější jsou autobiograficky laděné evokace chvil strávených na venkově, kde autorovu ruku vedla nešťastná láska přerušovaná okamžiky prchavého štěstí: "Dva měsíce strávené s Madeleinou v našem osamělém domě v široké krajině, na břehu moře, v tak krásné roční době, ten skvělý pobyt v mých vzpomínkách zůstává jako neustálé střídání rozkoší a muk, a jimi jsem se očistil. Nebylo ani jediného dne, aby mě nepoznamenalo větší či menší pokušení, ani jediné minuty, aby mi nebušilo srdce, nerozechvěl jsem se, nedoufal a nezoufal láskou. Já, který jsem si ty slavné vzpomínky zachoval v paměti, mohl bych vám dnes říct přesné datum a ukázat i místa, kde se zachovala stopa tolika nepatrných pocitů." Pro jemnou citovou analýzu a stylovou propracovanost je Dominik považován za jeden z nejlepších francouzských psychologických románů 19. století. Eugene Fromentin byl nejprve znám jako malíř, krajinář okouzlený barevností africké přírody. Teprve dvě cestopisné knihy (Léto na Sahaře, 1857; Rok v Sahelu, 1859) jej přivedly k literatuře. Vedle výtvarných kritik shrnutých do svazku Staří mistři (1876) napsal Fromentin jediný román, Dominik (1863). Působivě komponovaný příběh nešťastné platonické lásky mladého muže ke starší provdané ženě je v podstatě autobiografický.

Autobiografičnost románu potvrzuje řada svědectví současníků i Fromentinova korespondence (Dopisy z mládí, 1912). Románová usedlost Trembles, to je venkovský dům Fromentinových rodičů poblíž La Rochelle - Saint-Maurice. Městečko Ormesson - to je autorova rodná La Rochelle. A to nejdůležitější - Madeleine byla dcera námořního kapitána, po matce s kreolskou krví, hnědovláska s bělostnou pletí, veselá, oduševnělá žena dosti koketní povahy... Byla o čtyři roky starší než Fromentin. Ve věku sedmnácti let se provdala za staršího muže, který ji nedokázal učinit šťastnou. V nepřítomnosti svého muže přijímala doma nebohého zamilovaného Fromentina, v jehož návštěvách spatřovala vítané zpestření domácí nudy. Zdá se však, že jejich vztah zůstal čistě platonický. Nešťastný Fromentin nakonec odjel studovat do Paříže, odkud se vracel na prázdniny za svou láskou. To trvalo až do r. 1844, kdy žena zemřela ve věku sedmadvaceti let po těžké operaci. Fromentin v šoku z její smrti uvažuje o vstupu do řádu, nakonec se uchýlí do samoty v Meudonu nedaleko Paříže, odkud si dopisuje s přáteli. Oba jsou pochováni v Saint-Maurice nedaleko La Rochelle.

Desetidílnou četbu na pokračování z románu francouzského spisovatele z překladu Evy Formánkové připravila Ilona Janská. Účinkuje Pavel Soukup. Režie Ivan Chrz.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.