Estonský filharmonický komorní sbor: kompletní dílo Jeana Sibelia pro smíšený sbor
V malebné krajině u jezera Tuusula prožil finský národní skladatel Jean Sibelius více než polovinu svého života. Narodil se ve městě Hämeenlinna právě před sto padesáti lety, 8. prosince 1865. Jeho životní i uměleckou cestu si připomeneme v nedělním Rondu prostřednictvím jeho u nás méně známé tvorby sborové.
Vysíláme 13. prosince ve 20:00.
Letos na jaře vyšla u labelu Ondine v Helsinkách nahrávka jeho souborného díla pro smíšený sbor. Pořídil ji Estonský filharmonický komorní sbor pod vedením Heikkiho Seppänena v koncertní hale města Järvenpää. Tedy docela nedaleko Sibeliovy lesní vily Ainola, ve které žil společně se svou rodinou.
Sibeliova tvorba pro smíšené sbory je velmi rozsáhlá. Patří k ní například Šest písní, op. 18, Carminalia, Písně pro smíšený sbor Promoční kantáty z roku 1897, Tři písně amerických školáků, písně složené na objednávku hudebních festivalů, zhudebněné texty finských a švédských dobových básníků, písně s vánoční tematikou nebo inspirované karelo-finským eposem Kalevala. Pro sbor upravil i některá svá původně instrumentální díla – například část ze známé symfonické básně Finlandia, op. 26. Tento hymnus na slova finského básníka Veikka Antera Koskeniemiho vnímalo a vnímá mnoho Finů jako svou národní hymnu, ačkoliv tou se nakonec nestal.
Jean Sibelius měl pozoruhodné vnímání hudby ve spojení s barvami. Když se například podíval na svůj zelený kachlový krb v Ainole, slyšel akord F dur. Když zaslechl určitý kus zahraný na housle, viděl přitom barvu oblohy při západu slunce v létě. Tento způsob vnímání, zvaný synestézie (smíšení dvou nebo více vjemů různých tělesných smyslů) měl nepochybně vliv i na jeho skladatelskou tvorbu. Hudba Jeana Sibelia je tak nesmírně barvitá a často v sobě nese inspiraci finskou přírodou, kterou miloval. Ponořením se do její atmosféry můžeme lépe pochopit, odkud jeho hudba pramenila.
