Esther Bol: Máma. Monodrama o mateřství, smrti a hledání vlastního místa na světě

Taková je výchozí situace monodramatu Máma, jehož autorka do konce února 2022 žila v Petrohradě a byla známá pod jménem Asja Vološina. Bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu navždy Rusko opustila a jako výraz definitivního odtržení a nemožnosti jakékoli formy návratu si změnila jméno na Esther Bol. Nyní žije ve Francii.

Absolvovala magisterské studium na Ruské akademii divadelního umění v Petrohradě. Na základě jejích her vzniklo na padesát inscenací jak v Rusku (mj. v MCHAT, Alexandrinském divadle, Divadle na Tagance, Mejercholdově centru), tak v České republice, Polsku, Francii, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Moldavsku, Izraeli a Uruguayi. Kvůli jejímu nekompromisnímu proukrajinskému postoji zmizelo její jméno v Rusku ze všech divadelních plakátů a programů.

Natáčení dramatu od Eshter Bol Máma, Tereza Dočkalová|foto:Jaromír Krátký

Monodrama Máma je zpovědí ústřední hrdinky Olji, která líčí své životní peripetie, nevydařené lásky, nenaplněné touhy i bolestné stavy deprese, a nutně vyvolává otázky a spekulace, zda (či do jaké míry) se jedná o autobiografii. Autorka dlouho nechávala tuto otázku nezodpovězenou, ale nyní, s odstupem let, přiznává, že kromě matčiny smrti je vše popsané spjato s jejím životem. „Byla jsem už sice dospělá a nebyla jsem vůbec infantilní, ale najednou jsem si uvědomila, že jsem vlastně neměla skutečné dětství. A že nechci být dospělá, protože k tomu nemám žádný důvod. Říkám to trochu s nadsázkou, ale tak to je. Dalo by se asi říct, že je to krize třicátníků. Nebo možná krize mé generace - protože naši rodiče čelili změnám, na které nebyli připraveni. A my jsme zůstali úplně opuštění a přihlíželi jejich zmatenosti... Olja tohle všechno cítí a je pro ni těžké to překonat. Pokud jde o mě, tak já už vím, že jsou ještě daleko těžší věci... Ale nemohu jí to říct - hra je už napsaná,“ prohlásila Esther Bol v rozhovoru pro Divadlo pod Palmovkou, které uvádí inscenaci Máma na své studiové scéně. Stejně jako v rozhlasové hře i zde titulní roli hraje Tereza Dočkalová v režii Tomáše Soldána.

V této hře líčí autorka ty nejtemnější zážitky, trapnosti a beznaděje s takovým nadhledem, humorem a ironií, že smích a mrazení v zádech jdou ruku v ruce. I  v ostatních hrách bravurně pracuje s jazykem a dialogy, umí skvěle odlišit zástupce různých generací i sociálních vrstev, její postavy se vyjadřují přirozeně a věrohodně.  

Starší texty Esther Bol, psané ještě před válkou na Ukrajině, přinášely velmi barvitý obraz současné ruské společnosti, pokřivených hodnot a narušených vztahů. Poslední tři roky se autorka věnovala tragédii této války, vině a zločinům spáchaným Ruskem. K nejvýznamnějším textům z tohoto období patří dokumentární hra Crime a „fantasmagorická road-movie po mrtvém těle vlasti“ Otroďje (Zplozenec zla).

Nyní už se Esther Bol ve své tvorbě zaměřuje na širší celosvětový kontext. Řada jejích dramat se zabývá tématy totalitarismu, boje za fyzickou i metafyzickou svobodu a odpovědností umělce a občana uvnitř i vně represivní mašinérie.

Hra Máma získala v roce 2023 druhé místo v rozhlasové soutěži Prix Bohemia Radio v kategorii Drama.

Jako paralela k této hře vznikla i hudebně-akustická kompozice Tomáše Vtípila a Tomáše Soldána pod názvem Tělo to ví. Výsledný tvar tohoto nevšedního pořadu působí dojmem, jako by tvůrčí duo spolu s herečkou Terezou Dočkalovou navzájem komunikovalo mimo čas a prostor, na základě neviditelných vibrací a signálů, které se spojují kdesi na mimoplanetární úrovni a následně prostupují našim tělem i duší. Poslechnout si ji můžete v pořadu Radioateliér.