Erotický thriller Dvojitý milenec ve vašem kině. Zásobte se psychoanalýzou nebo nadhledem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z filmu Dvojitý milenec
0:00
/
0:00

Hlavní hrdinka erotického thrilleru Dvojitý milenec Chloé se zamiluje do svého psychologa Paula.

Vysíláme 19. července v 17:00.

Když s ním ale začne bydlet, zjistí, že Paul má skrývané dvojče, které je jakousi jeho suverénnější temnou stranou... Poslechněte si rozhovor s herci.

Francouzský režisér François Ozon (Bazén, 8 žen, 5x2, Jen 17 ad.) natáčí celovečerní filmy od konce 90. let a jeho snímky s různým úspěchem nahlížejí zákruty mezilidských vztahů. Film Dvojitý milenec, natočený podle knihy Joyce Carol Oatesové, je novou variací na toto téma. Variací plnou nahoty, subverze a hry se zrcadlovými a filmovými motivy. Celý snímek začíná provokativním záběrem, ve kterém se vagína v detailu mění v oko...

Letošní Letní filmová škola v sekci New French Extremity připomene Ozonovu ranou psychoanalyzující variaci na pohádku o Jeníčkovi a Mařence Zločinní milenci, ve které středoškoláci utíkají do lesa zakopat tělo spolužáka, kterého zabili. Mezinárodní kritika po světové premiéře okamžitě označila Dvojitého milence za návrat Ozonovy kolísavé kariéry k těmto filmařským kořenům.

Poslechněte si rozhovor s oběma představiteli hlavních rolí Marine Vacthovou a Jérémie Renierem, natočený pro Slovo o filmu na festivalu v Cannes. Pořad dál doplňuje i komentář Iva Andrleho, ředitele distribuční společnosti Aerofilms ke trojici filmů Vary ve vašem kině a distribuční strategii labelu KVIFF distribution, který Aerofilms utvářejí společně s karlovarským festivalem a Českou televizí.

Z erotického thrilleru Dvojitý milenec

Marine Vacth a Jérémie Renier o filmu Dvojitý milenec

Váhali jste, jestli přijmout roli ve Dvojitém milenci? Přeci jen je to dost subverzivní film a vaše role obsahovaly nahotu...

MV: Ne, vůbec jsem neváhala. Chtěla jsem s Françoisem Ozonem znovu pracovat. A nabídl mi postavu, která mi umožnila experimentovat, vyzkoušet si něco nového.

JR: Měl jsem z nabídky na tu roli radost. Přečetl jsem si scénář  – a  hned jsem se do něj zamiloval – ale musel jsem nejdřív projít klasickým castingem a obrazovými testy společně s Marine. Ale scénář byl skvělý a pro každého herce je to přece sen, hrát dvojroli.  A taky to byla šance vrátit se po spoustě let ke spolupráci s Françoisem Ozonem.

MV: Roli Chloe jsem si zamilovala, protože mi dala tu možnost vyzkoušet něco jiného než ve filmech, na kterých jsem zatím pracovala. A myslím, že je to taky interpretačně otevřenější postava. Má v sobě určitý problém, není pro diváky tak snadno čitelná, aspoň ve srovnání s předcházejícím filmem Jen 17, což byl v podstatě realistický, lineárně vyprávěný film, aspoň v tomto srovnání. Líbí se mi, že Chloe není tak snadno uchopitelná.

Jak jste zmínili, není to vaše první spolupráce s Françoisem Ozonem. Změnil se, jako člověk nebo jako režisér?

JR: Samozřejmě se vyvíjí a není tam, kde byl, když jsme v roce 1999 natáčeli film Zločinní milenci. Ale má pořád tu samou touhu energii. Pořád se usmívá, pořád je nakažlivě nadšený do toho projektu, který právě natáčí.

Jéremie, vy jste z Belgie a jste známý svou spoluprací s bratry Dardennovými. Co jsou podle vás hlavní rozdíly mezi belgickou a francouzskou kinematografií?

JR:  Hlavním rozdílem mezi belgickým a francouzským filmem je to, že ten belgický nemá zdaleka tak dlouhou tradici. Belgickému filmu to možná někdy dává větší tvůrčí volnost, tamější režiséři nemají za zády tak velkou historii. A každý filmař pak má samozřejmě jiný styl a jiný způsob práce s námi herci. Rozdíl mezi Dardennovými a Françoisem Ozonem je hlavně v tom, že Dardennovi začínají měsíc předem zkoušet a procházím s nimi sekvenci po sekvenci a scénu po scéně přímo na místech, kde potom točíme. Strávíme společně s nimi a s dalšími lidmi ze štábu hodně času. A každý den se pak natáčí jen jedna scéna. François Ozon to má jinak. Nemá potřebu s herci trávit tolik času. A tolik zkoušet. Natáčení je celkově mnohem rychlejší. Je to prostě jiný způsob práce.

Francois Ozon, Charlotte Ramplingová, Marine Vacthová a Jérémie Renier na prezentaci filmu Dvojitý milenec na festivalu v Cannes

Dvojitý milenec se – s nadsázkou – zabývá lidskou psychologií a jejími temnými zákoutími. Mělo to na vás vliv?

MV: Nejsem ten typ herečky, která by se do filmů moc investovala. Nenechám se svými rolemi ovládat. Roli si „oblékám“ ráno, když přicházím na plac a večer ji zase shodím, jakmile jdu domů. Režijní požadavky na to, jak ztvárnit roli, jsou film od filmu jiné.

JR:  Já se na to dívám podobně. Samozřejmě jsou věci, které ve vás osobně z některých rolí zarezonují. Ale svoje role si domů nenosím. I mezi záběry na natáčení si povídáme, bavíme se o všemožných jiných věcech a uvolňujeme napětí. Nejsme svými postavami posedlí.

Jéremie, hrajete dvojroli. Bavilo vás některé z dvojčat víc než to druhé?

JR:  Myslím, že obě postavy jsou herecky zajímavé. Hledal jsem cesty, jak oba bratry odlišit a vytvořit skutečně dvě různé osobnosti. A ty se potom spojují v jednu. Měl jsem to štěstí, že se François Ozon rozhodl natáčet film jako oddělené poloviny. Nejdřív jsme natáčeli ty části filmu, kde se objevuje Paul a pak ty, kde vystupuje Louis. Díky tomu jsem se mohl soustředit nejdřív na jednoho a pak na druhého.

Jak François Ozon režíruje herce? Je třeba se přesně držet scénáře, nebo se podílíte na filmu tím, že přinášíte vlastní repliky a nápady?

MV: Máme velkou svobodu. Máme prostor k tomu, abychom přicházeli s vlastními návrhy. François Ozon je jeden z těch režisérů, kteří slovně moc nevysvětlují, co od herců chtějí. Spoléhá na nějakou základní důvěru, která neleží ve slovech. Je klidně zticha a nechává vás, abyste prostor zaplnili svými nápady a svým hraním.