Erotická imaginace Stanislava Podhrázského

26. listopad 2001

Dílo malíře Stanislava Podhrázského lze identifikovat na první pohled, a to v kterékoliv etapě jeho vývoje. Hotovost výrazu, vyhraněná poetika či "styl" je samozřejmou výtvarnou hodnotou, zvláště u významných jmen Podhrázského generace. Přesvědčivým důkazem této neproměnlivé kvality je retrospektiva Podhrázského uzavřeného díla v Českém muzeu výtvarných umění v Praze.

Stanislav Podhrázský byl jako mnozí další v mládí silně, nikoli však výhradně, ovlivněn tehdy ještě silnou gravitací surrealistických východisek, konkrétněji pak osobností Mikuláše Medka. Tuto inspiraci prozrazují jeho rané práce, nejnázorněji obraz Imaginace strachu . Surrealistická lekce umožnila Podhrázskému nalézt si svůj výraz skrze mytologizaci zdánlivě nevinně realistických motivů. Přiléhavé označení pro následně nelezený, definitivní malířův výraz, by mohlo znít erotický lyrismus .

Ten je zcela záměrně vytvářen způsobem, jakým Podhrázský pracuje - či spíše nepracuje - s perspektivou a s pozadím, tedy s druhým obrazovým plánem, stejně jako tím, jak buduje objemy svých figur. Jeho těla nejsou anatomicky přesná, lze dokonce mluvit o deformacích a absenci svalového napětí. Zvláště jeho kresby prozrazují, že zplastičťuje klenutost ženských těl na způsob anorganické hmoty. To přispívá k jejich odosobněné, metafyzické kráse. Spíše než o krásu těla jde o krásu jeho představy.

Logo

Výstavu, která bude otevřena do 9. prosince, dotváří sugestivní skupina sádrových soch ze 60. let umístěná v románském podzemí galerie. Je pozoruhodné, že tyto sochy umělec vytvářel pouze jako plastický předobraz budoucích maleb. Jejich výstavní koexistencí s významovým těžištěm obrazů a kreseb je stvrzen jednotící princip, s odstupem let stále čitelnější z celku Podhrázského tvorby.

autor: -jv-
Spustit audio