Eleonora Jeřábková, badatelka oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně: S vůní zašlých časů

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Stejně tak poněkud „starosvětsky“ laděná atmosféra pořadu nabízela jak pohledy například do prostředí zámku Lysice, kde je překrásná knihovna dotyčné spisovatelky, a který pořádá letos zajímavé programy spjaté právě se 100. výročím jejího úmrtí, tak také do kulturně rušné atmosféry staré Vídně. Ostatně, o svou vzpomínku na lysický zámek těsně po válce se podělil ve svém zajímavém telefonátu i jeden z posluchačů.

„Chytrá žena má miliony přirozených nepřátel: všechny hloupé muže."Tento provokativní a zřejmě nejslavnější aforismus Marie von Ebner-Eschenbach ilustroval výstižně nejen její bystrý intelekt, ale také přímočarou otevřenou povahu, která byla u dámy jejích časů a společenských vrstev poněkud neobvyklá. S tím ostatně souvisí i prozaická skutečnost, že honoráře z časopisů, které její vtipné výroky otiskovaly, si pečlivě schovávala na koupi svých oblíbených doutníků. Ty pak kouřila se svými přítelkyněmi při partičkách karet…

Eleonora Jeřábková představila publikace, které k letošnímu jubileu spisovatelky vyšly, a na jejichž překladech se sama podílela a zároveň se jí podařilo vyvrátit často tradovanou příbuznost tvorby Ebner-Eschenbachové a Boženy Němcové.

Její názor na vztah různých uměleckých žánrů či oborů působil pak jako vroucí vyznání (volně citováno): „Literatura, hudba a výtvarné umění. Patří k sobě, navzájem se prolínají a doplňují. Při četbě se v myšlenkách zjevuje obraz a zazní zvuk. Při poslechu hudby vidíme barvy a vnímáme příběh. A obraz též je příběhem a barva tónem. A jak to bylo s knihami Marie von Ebner-Eschenbach? Má babička byla hodinářka. Žily jsme spolu v jednom pokoji, kde byla hodinářská dílna, spousta různě tikajících hodinek a velká knihovna. Když babička zrovna nespravovala hodinky, četla… Když moje matka a babička nechtěly, aby jim každý rozuměl, mluvily spolu německy. No a člověk ze své podstaty chce rozumět tomu, čemu rozumět nemá. Tímto způsobem to šlo s mou němčinou celkem rychle. Brzy jsem tajně všemu rozuměla, brzy se ovšem také na to přišlo. Jazyk je však třeba kultivovat, a tak mi moje babička hodinářka dala v němčině číst povídku Lotka hodinářka od Marie von Ebner-Eschenbach, spisovatelky a rovněž vášnivé hodinářky.“

Marii von Ebner-Eschenbach mnozí známe především díky jejím vtipným epigramům. Narodila se v roce 1830 ve Zdislavicích, zemřela v roce 1916 ve Vídni. Pohřbena je ve Zdislavicích. Po matce Němka, po otci Češka. Rozená hraběnka Dubská žijící v rakouské monarchii střídavě na Moravě a ve Vídni. Dnes bychom řekli Evropanka, spisovatelka toužící předat své myšlenky a příběhy ostatním bez ohledu na jejich původ a postavení. V mladém věku chce se stát významnou autorkou divadelních her, stane se významnou prozaičkou. Rodinou a oficiální literární kritikou po větší část svého života zneuznaná, stává se ke konci 19. století jednou z nejčtenějších autorek píšících v německém jazyce. Získává Rakouskou cenu za umění (1899), jako první žena čestný doktorát na Vídeňské univerzitě (1901) a je posléze nominována na Nobelovu cenu (1911).

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.