Eleonora Jeřábková, badatelka oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně: S vůní zašlých časů

03616878.jpeg

Páteční Telefonotéka s historičkou literatury a germanistkou Eleonorou Jeřábkovou měla jako dominantní téma spisovatelku Marii von Ebner-Eschenbach, která se pohybovala mezi Moravou a Vídní.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Stejně tak poněkud „starosvětsky“ laděná atmosféra pořadu nabízela jak pohledy například do prostředí zámku Lysice, kde je překrásná knihovna dotyčné spisovatelky, a který pořádá letos zajímavé programy spjaté právě se 100. výročím jejího úmrtí, tak také do kulturně rušné atmosféry staré Vídně. Ostatně, o svou vzpomínku na lysický zámek těsně po válce se podělil ve svém zajímavém telefonátu i jeden z posluchačů.

„Chytrá žena má miliony přirozených nepřátel: všechny hloupé muže."Tento provokativní a zřejmě nejslavnější aforismus Marie von Ebner-Eschenbach ilustroval výstižně nejen její bystrý intelekt, ale také přímočarou otevřenou povahu, která byla u dámy jejích časů a společenských vrstev poněkud neobvyklá. S tím ostatně souvisí i prozaická skutečnost, že honoráře z časopisů, které její vtipné výroky otiskovaly, si pečlivě schovávala na koupi svých oblíbených doutníků. Ty pak kouřila se svými přítelkyněmi při partičkách karet…

Eleonora Jeřábková představila publikace, které k letošnímu jubileu spisovatelky vyšly, a na jejichž překladech se sama podílela a zároveň se jí podařilo vyvrátit často tradovanou příbuznost tvorby Ebner-Eschenbachové a Boženy Němcové.

Její názor na vztah různých uměleckých žánrů či oborů působil pak jako vroucí vyznání (volně citováno): „Literatura, hudba a výtvarné umění. Patří k sobě, navzájem se prolínají a doplňují. Při četbě se v myšlenkách zjevuje obraz a zazní zvuk. Při poslechu hudby vidíme barvy a vnímáme příběh. A obraz též je příběhem a barva tónem. A jak to bylo s knihami Marie von Ebner-Eschenbach? Má babička byla hodinářka. Žily jsme spolu v jednom pokoji, kde byla hodinářská dílna, spousta různě tikajících hodinek a velká knihovna. Když babička zrovna nespravovala hodinky, četla… Když moje matka a babička nechtěly, aby jim každý rozuměl, mluvily spolu německy. No a člověk ze své podstaty chce rozumět tomu, čemu rozumět nemá. Tímto způsobem to šlo s mou němčinou celkem rychle. Brzy jsem tajně všemu rozuměla, brzy se ovšem také na to přišlo. Jazyk je však třeba kultivovat, a tak mi moje babička hodinářka dala v němčině číst povídku Lotka hodinářka od Marie von Ebner-Eschenbach, spisovatelky a rovněž vášnivé hodinářky.“

Marii von Ebner-Eschenbach mnozí známe především díky jejím vtipným epigramům. Narodila se v roce 1830 ve Zdislavicích, zemřela v roce 1916 ve Vídni. Pohřbena je ve Zdislavicích. Po matce Němka, po otci Češka. Rozená hraběnka Dubská žijící v rakouské monarchii střídavě na Moravě a ve Vídni. Dnes bychom řekli Evropanka, spisovatelka toužící předat své myšlenky a příběhy ostatním bez ohledu na jejich původ a postavení. V mladém věku chce se stát významnou autorkou divadelních her, stane se významnou prozaičkou. Rodinou a oficiální literární kritikou po větší část svého života zneuznaná, stává se ke konci 19. století jednou z nejčtenějších autorek píšících v německém jazyce. Získává Rakouskou cenu za umění (1899), jako první žena čestný doktorát na Vídeňské univerzitě (1901) a je posléze nominována na Nobelovu cenu (1911).

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.