Ekonomika morálky

8. září 2006

Zvěčnělý historik Antonín Klimek ve svém stěžejním díle Boj o hrad podrobně prozkoumal zákulisí Masarykova vládnutí. Mimo jiné tu hojně cituje i z tajně pořízených záznamů hradních informátorů o různých kuloárových jednáních v podhradí. Zazní v nich několikrát větička, jež zřejmě patřila k dobovému žargonu politických machrů. Pokaždé jsem se nad ní znepokojeně zarazil. "Pojďme to dělat spolu!" Kdyby si ji neříkali předáci parlamentních stran a frakcí, zněla by skoro jako výzva k nějakým milostným nemravnostem. Ale třeba byli tak nezkažení, že její kluzký podtón vůbec nevnímali. Možná opravdu jen chtěli společně usilovat o mravní povznesení národa.

Dochoval se jen zápis, nevíme, jak se přitom tvářili. V očích jim možná plál ušlechtilý jas, možná po sobě mazaně pomrkávali. To, co víme o korupčních skandálech první republiky, nasvědčuje druhé možnosti, ale mravně zdokonalit národ by se jim asi stejně nepovedlo. Občan bývá k mravokárným snahám politiků dosti netečný. Povznášet se raději nechává básníky či písničkáři, o tvůrcích televizních seriálů ani nemluvě, zatímco od svého zástupce v parlamentu spíš očekává, že bude hájit jeho zájmy jako šíbr, co se vyzná v tlačenici. Zřejmě i proto se aktéři všemožných jednání o současných korupčních skandálech zatím nerozhodli, zda mají nechat svůj zrak planout, nebo raději pomrkávat. Ocení voliči víc ušlechtilost, nebo mazanost?

Krátce před koncem totality mne podnik, kde jsem se zabýval distribucí knih, vyslal na postgraduální kurs ekonomiky kultury. Bylo to bizarní učivo. Mimo jiné jsem se dověděl, že kulturní efekty už netřeba posuzovat jen podle míry jejich společenské angažovanosti, ale také podle specifické rentability. K jejímu výpočtu sloužil vzorec, který jsem zapomněl, v jádru však šlo o to, že stoprocentně angažovaný pořad, na který nepřijde jediný divák, má rentabilitu nižší než pořad jen zpola angažovaný, zato však plně navštívený. Zaradoval jsem se, že takto by mohly detektivky americké drsné školy díky svým dílčím sociálním akcentům vytlačit záplavu ideologicky bezchybných, ale naprosto neprodejných spisů dobříšských prominentů. Lektor jen podmračeně zamumlal, že otázku literatury sovětští teoretici ještě nerozpracovali.

Obávám se, že příliš rentabilní není ani mravní pobouření nad současnými aférami. Stále víc se hovoří o nezbytnosti morálky v ekonomické praxi, ale nikdo se zatím, pokud vím, nezabýval ekonomikou mravokárnosti. Třeba by se ukázalo, že hlasité volání po stoprocentní ušlechtilosti mívá ve skutečnosti menší efekt než nenápadná péče o solidní průměr.

autor: Viktor Šlajchrt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...