Ej, bogatýre Makoviči obrazotvorče. Z korespondence režiséra Martina Friče a spisovatele Jaroslava Žáka

Martin Frič (1902–1968), uměleckým jménem též Mac Frič, byl známý filmový režisér, scenárista, herec a pedagog a Jaroslav Žák (1906–1960) středoškolský pedagog, spisovatel a scenárista.

Když se v roce 1938 setkali nad prvním společným filmem Škola, základ života, neznali se a v korespondenci si vykali. Frič nedokončil ani reálku a vrhnul se do světa kabaretu, výtvarného umění a filmu.

Žák v tomto ohledu působí mnohem seriózněji: v roce 1925 odmaturoval s vyznamenáním na českém státním gymnáziu na Žižkově, státní zkoušku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy složil v roce 1928 (obory latina a francouzština). Než dostal v roce 1935 profesorskou definitivu, učil ve Dvoře Králové nad Labem a v Liptovském Mikuláši. V roce 1936 zakotvil na gymnáziu v Jaroměři, kde pracoval až do poválečných let. V první polovině 30. let se Žák etabloval také jako úspěšný autor humoristických próz.

Jejich vzájemná korespondence netvoří ucelený dialog, protože se pravděpodobně nedochovaly všechny jejich dopisy a navíc si aktéři mnoho témat vyříkali ústně při osobních setkáních nebo telefonických hovorech. Jde o fragmenty, u nichž je lákavé si domýšlet.

Jaroslav Žák byl z různých důvodů ve společné korespondenci daleko pilnější pisatel než Frič, a to jak do množství, tak do délky dopisů. Únorové události 1948 oba přátele rozdělily a korespondence se přerušila. Zatímco Frič zastával už před válkou levicové postoje a i z kariéristických důvodů mu nedělalo velký problém vstoupit v roce 1949 do KSČ, Žák se jako národní socialista a přesvědčený demokrat ocitl na druhé straně barikády.